Svižný Experiment

Německý režisér, který má za sebou práci televizního scénáristy a režiséra (mimo jiné také 14 dílu Komisaře Rexe), sáhl po napínavé látce, kterou v knize Black box zpracoval Mario Giordano. Osmička mužů - označených za dozorce - a čtyřikrát tři muži na vězeňských celách. Jedním z nich je Tarek Fahd (Moritz Bleibtreu), bývalý novinář, který byl po problémech ze své práce vyhozen a pomocí reportáže o tomto experimentu se snaží dostat zpět do redakce. Všechno vypadá dobře - relativně mírné podmínky pro vězně, zákaz jakéhokoli násilí, možnost kdykoli skončit na vlastní žádost (ale bez nároku na odměnu). Netrvá to ani tři dny a vypukne vážný konflikt mezi většinou dozorců a vězni. Konec celého experimentu se zdá být stále více v nedohlednu, zvláště když přestává být jasné, kdo mu vlastně velí.

Hirschbiegel sám sebe odmítá označovat za umělce, ačkoliv, než ho zlákal film, studoval grafiku a malbu na Hamburské akademii. Klasifikuje se spíš jako vypravěč. A v tom je souhrnně největší síla filmu. Akce a atmosféra, kterou budují nebo přinejmenším nekazí herecké výkony. Vyprávění neradostného příběhu, při kterém nedostanete příliš šancí vydechnout. Reakce těch, kteří odcházeli z kina, se nesla i v duchu: "no, dobré, ale na mě trochu depresivní." Tuto depresivní, jednolitě působící náladu naprosto neváhám označit za jednu z hlavních kvalit filmu. Smysl názvu Experiment se vyčerpává tématem filmu a formálně je to film vcelku obvyklý, například s přísně dodrženou aristotelskou klasickou stavbou: expozice - krize - kolize - peripetie - katastrofa - katarze. Alternativní postupy zůstávají nevyužité, a to i přesto, že je malá část filmu natočena minikamerou, umístěnou do obroučky brýlí, kterou si Tarek bere do vězení s sebou.

Experiment

Začneme-li rozplétat vztahy jednotlivých postav podrobně, můžeme narazit na několik nejasností. Například konflikt, kterým se roztáčí spirála násilí, do značné míry vyprovokuje Tarek. Pokud přijmeme toto vysvětlení, pak celou "studii lidských patologických rysů" znehodnotil senzacechtivý novinář, který je nám navíc vydáván za kladného hrdinu. Ale vzhledem k tomu, jak svižně jsou všechny události exponovány, působí většina krizových situací opravdu autenticky. "Prostě se to seběhlo." Technicky je to řešeno například takto: dozorci mluví mezi sebou o tom, že by si neměli nechat od vězňů všechno líbit. Berus (Justus von Dohnanyi), vytkne Eckertovi (Timo Dierkes), že je "měkkej". Další záběr: Eckert vchází do prostoru mezi celami a jde se pomstít. Žádné detaily tváří, žádné dlouhé rozmýšlení nebo dilemata. Rozhodnutí se dějí rychle.

Také proto, že jde o příběh a ne o relevantní sociálně-psychologickou sondu, neřeší film prakticky vůbec sociální zázemí vedlejších postav a nesnaží se ve větší míře bádat o původu špatných stránek člověka. Spíš sleduje, jak si lidé začínají ubližovat dokonce ještě dřív, než to sami začnou považovat za násilí. Jak se lidé promění a z některých "veselých kop" se stávají kreatury (např. imitátor Elvise Eckert). A tak, přestože je například vývoj ke vzájemné nenávisti mezi skupinami předvídatelný, je zajímavé ho sledovat. Slabin v samotném tempu vyprávění je málo. Problematický je samotný závěr, ze kterého je zřejmé, že v okamžiku, kdy Hirschbiegel vše odvyprávěl, neví co přesně udělat s katarzí, do které ústí hlavní dějová linie příběhu i motiv lásky Tarka k Doře (Maren Eggertová). Režisér se proto spolehne na tezi, že z toho, co se dělo, nikdo nevyšel takový, jaký do experimentu vstupoval. Nechá hrdiny prostě mlčky sedět na pláži. Ve srovnání s Klepáním na nebeskou bránu (také s Bleibtreuovou hvězdnou rolí) je ale prostě opravdový konec už v předchozí akční scéně a to včetně happy-endu.

Experiment

Ještě poznámka k reálnému Stanfordskému experimentu z r. 1971, který byl inspirací pro knihu a následně i pro film: přestože Hirschbiegel využívá např. takových detailů, jako jsou stejné košile jaké měli reální vězni - účastníci experimentu, nejdná se o přesné zpracování průběhu experimentu. Včetně toho, že žádný novinář s kamerou vevnitř nebyl a reální účastníci byli studenti, kteří dostávali 15 dolarů na den. Zpracování dat o Stanfordském experimentu od jednoho z vědců můžete najít na www.prisonexp.org . Působivost filmu lze ale dokumentovat tím, že po shlédnutí naprosto nebudete mít chuť akceptovat tvrzení o přínosnosti otázek, které si projekt kladl. Možnost koupit si po internetu video se záznamem reálného projektu vám může připadat rovnou jako zvěrstvo.

Experiment (Das Experiment ), Německo, 2002, režie: Oliver Hirschbiegel, scénář: Don Bohlinger a Christoph Darnstädt, kamera: Rainer Klausmann, hrají: Moritz Bleibtreu, Christian Berkel, Oliver Stokowski, Wotan Wilke. Česká premiéra: 3. dubna 2003.