Tanec nemusí být zábava: Špína brouzdá tvorbou Dominicka Fernowa

24. listopad 2017

Když jste v polovině minulé dekády v New Yorku sháněli obskurní noiseové a metalové nahrávky, jedním z osvědčených míst, kam se vydat, byl obchod v East Village, nazvaný Hospital Productions. Pro temnou a neurotickou hudbu jste tehdy do miniaturní místnosti museli paradoxně projít přes mnohem větší prodejnu reggae desek. Za pultem jste nejspíš narazili na majitele obchodu Dominicka Fernowa, který už od roku 1998 provozuje stejnojmenný label. 

O rok déle funguje i jeho noiseové alter ego Prurient, jemuž k letošnímu kulatému výročí vychází monumentální album rozprostřené na 7 vinylových deskách. Špína se přidala ke gratulacím s průřezovým dílem napříč Fernowovou tvorbou.

Fernow vyrůstal v devadesátých letech, které byly podle jeho slov poslední érou, kdy byla populární hudba přímo spojená s temnotou. „Jako dítě jsem cítil, že tato hudba má v sobě něco morbidního a existenciálního, ale nevěděl jsem toho dost a neznal jsem kontext, abych pochopil důvod,“ říká v jednom z rozhovorů. Toto období Fernowa silně formovalo a pro hudbu, kterou od konce 90. let tvoří, jsou temnota a úzkost ústředními tématy. To se projevuje i ve způsobu, kterým Fernow tvoří pod svým nejstarším pseudonymem Prurient. Na rozdíl od většiny noiseových hudebníků hodně pracuje s mikrofonem a se slovy. Jak sám říká, tvůrčí proces nikdy nezačíná od hudby, prvotní impulzy přichází od slov a obrazů. Nejvíce inspirace prý čerpá z čtení knih. I samotný vokální projev je pro něj důležitý. „Pokaždé když jsem slyšel řev, chápal jsem to tak, že někdo potřebuje pomoc, spíš než akt agrese nebo moci,“ vzpomíná na metalové a hardcoreové koncerty, které v mládí navštěvoval.

Během 20 let se tvorba Prurient postupně proměnila. Od analogových noiseových ploch se posunul k digitálním kompozicím, kde je místo i pro melodie, čímž se stal přístupnějším i pro publikum vně uzavřenou noiseovou scénu. Větší slávu si však vydobyl jeho další projekt – Vatican Shadow, který je v podstatě otevřenou poctou britskému elektronickému hudebníkovi Brynu Jonesovi alias Muslimgauze. „Všechno, co se teď děje v elektronické hudbě, dělal už před 20 lety, bezchybně a bez jakékoliv scény nebo pomoci.“ Současná podoba Vatican Shadow je silně ovlivněná chladným berlínským technem a Fernow uznává, že primárním záměrem bylo přimět lidi k tanci. Ani tady ale nezapomíná na svou posedlost temnotou. „Tanec nemusí být nutně zábava. Je to energie, nebojácnost,“ říká.

Ačkoliv je z Fernowovy tvorby známá především její elektronická část, má za sebou působení v nespočtu projektů vyrůstajících z blackmetalových kořenů. Nejznámější je nejspíš kapela Ash Pool, kterou tvoří se svým dlouholetým parťákem Krisem Lapkem. Fernowovu zálibu v kytarách i synťácích a efektech dobře odráží katalog už zmíněného labelu Hospital Productions. Vyšly na něm například první nahrávky dnes velmi známé dark wave kapely Cold Cave, kde Fernow několik let hrál na synťáky. Letos pod jeho hlavičkou vychází nová deska kultovního uskupení Godflesh, kombinujícího post-metal s industrialem.  

Spustit audio