Tátové indie rocku, kteří se nestali rockovými hvězdami. Zemřel Grant Hart z Hüsker Dü
Ve středu 13. září podlehl rakovině Grant Hart, bubeník a zpěvák průkopnického amerického tria Hüsker Dü. Bylo mu 56 let. Definitivně se tak uzavřela kariéra kapely, která konfrontovala naštvaný hardcore s melodiemi a zásadně ovlivnila americkou alternativní rockovou scénu 90. let, přestože sama nikdy nevyprodávala stadiony a hitparádové žebříčky většinou sledovala jen s bezpečným odstupem.
„Kapela hledá basáka, kterého baví Hüsker Dü a Peter, Paul & Mary.“ Takový inzerát vydali na jaře roku 1986 dva začínající hudebníci a o pár měsíců později už v plné sestavě začali vystupovat pod názvem Pixies. Když skočíme o 30 let dál, Pixies zná kdekdo, ale jejich vzory Hüsker Dü zůstaly perlou stále napůl ukrytou v nánosu času a špíny garážové scény. Jejich neurvalá, ale melodicky vybroušená hudba nicméně odkojila několik generací melancholicky naladěných punkerů a vzhlížejí k ní taková jména jako bývalí členové Nirvany Dave Grohl a Kris Novoselic nebo Billie Joe Armstrong z Green Day.
Pro životy známých umělců i plachých outsiderů, kteří tráví celé dny nudnou prací kdesi na předměstí, měli Hüsker Dü naprosto nezastupitelnou roli – ukázala to smršť na sociálních sítích v noci ze středy na čtvrtek, kdy zemřel jeden ze tří členů kapely – Grant Hart. Na dobových fotkách ho sice můžeme vidět skrytého za bicími, ale právě on a kytarista Bob Mould dali Hüsker Dü jejich typický zvuk. Dvě osobnosti a věčně soupeřící muzikanti do tehdejší nezávislé rockové scény přinesli emoce a témata osobního selhání, zklamání nebo strachu. Posunuli hranice živelného a ortodoxního hardcoru a nevědomky definovali zvuk indie rocku.
Začátek 80. let byl ve Spojených státech spojen s nástupem prezidenta Ronalda Reagana. Svět byl rozdělený studenou válkou a Reaganova konzervativní politika jenom přilévala do ohně konfliktu – dobu vystihovala nejistota, ve vzduchu visela na jednu stranu hrozba jaderné války a na druhou stranu Reagan uvnitř země posiloval práva státu na úkor obyčejných lidí. Hlavně v Los Angeles a ve Washingtonu, D.C., řádily mladé kapely jako Black Flag, Circle Jerks nebo Government Issue. Měli na sobě křiváky, barvili si vlasy, na podlahách sklepů týrali kytary a plivali publiku do obličeje texty plné frustrace. „Asi se nervově zhroutím, hlava mě nesnesitelně bolí, netuším, jestli odsud někdy najdu cestu,“ vyřvávali Black Flag ve skladbě Nervous Breakdown, která vystihovala pocity teenagerů tehdejší Ameriky.
Boba Moulda, Granta Harta a jejich parťáka Grega Nortona hardcore-punková vlna zasáhla ve státě Minnesota u kanadských hranic. Chtěli se také svézt a svou kapelu pojmenovali podle stolní hry ze sedmdesátých let. Název je převzatý z dánštiny a znamená: „Vzpomínáš si?“ Na rozdíl od Henryho Rollinse z Black Flag nebo Jello Biafry z Dead Kennedys ale byli spíš introverti. A tak jejich kapela, která se alespoň ze začátku snažila hrát rychle a tvrdě, získala neobvykle jemnější nádech.
Příliš normální na úspěch
Byl to právě kytarista Black Flag Greg Ginn, kdo v Hüsker Dü poznal talent, a na jeho značce SST Records vyšla v rozmezí let 1984–1985 tři nejzásadnější alba kapely – Zen Arcade, New Day Rising a Flip Your Wig. Na nich už Hart s Mouldem naplno rozjeli hru melancholických riffů, které byly načichlé popem, a zcela vědomě se odklonili od svých tvrdých punkových kořenů. I vzhledem připomínali zadumané kluky od vedle spíš než rozevláté punkery. K tomu dost přispívaly i osobně laděné texty. Celé album Zen Arcade je postavené jako příběh hocha, který uteče z rozvráceného domova. Postupem času na své cestě zjišťuje, že vnější svět dokáže být také pěkně krutý. Hartovi s Mouldem se do textů podařilo vpašovat malé osobní tragédie, ale i témata jako krvavé válečné štváčství americké vlády. „Jestli je jedna věc, kterou neumím vysvětlit, tak proč je ve světě tolik bolesti,“ zpívají ve skladbě Turn On the News.
„Hardcore mě nebavil,“ řekl Hart v rozhovoru pro A.V. Club a nikdy se neomezoval jen bicími, ale vyzkoušel si i jiné nástroje. Pro skladbu Books About UFOs z desky New Day Rising z roku 1985 vymyslel veselou pianovou linku a lze si představit, že se takovou hravostí mohli klidně nechat inspirovat třeba Belle and Sebastian, jak připomíná server Pitchfork.
Čtěte takéGrant Hart: „Užívám si hlavně nahrávání“
Civilností projevu i vypointovanými skladbami si trojice v polovině 80. let vybudovala oddané publikum, čehož si všimly i major labely. Nabídku od Warner Bros ambiciózní kapela přijala – a podařilo se jí vystoupit z prostředí punkové subkultury, protkané řadou svazujících omezujících pravidel (nejenom co se hudby týče). Jenže následující dvě alba nedosáhla takového úspěchu, jaký si kapela i manažeři představovali – některé ze starších fanoušků naštvalo zapojení se do provozu major labelu a zároveň nahrávky širší publikum nenalákaly. Hüsker Dü byli na velký svět hudebního průmyslu jednoduše moc normální. Pomohli ale otevřít dveře k úspěchu dalším garážovým kapelám, které sebevědomě rezignovaly na machistické pózy rockerů a nebály se sdílet své slabosti a obavy. Novinář Engel Schmidl s nadsázkou tvrdí, že „Hüsker Dü měli být první Nirvanou“. Byli talentovaní, citliví a zároveň naštvaní, nebyli ale sexy. Jejich farmářská vizáž ve srovnání s frackovstvím Kurta Cobaina prostě neměla šanci.
Po rozpadu kapely v roce 1988 jednotliví členové pokračovali v sólových kariérách. Na letošní listopad oznámili nedávno vydání kompilace nejstarších nahrávek pod názvem Savage Young Dü. Grant Hart se ho ale již bohužel nedožije.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
