„Teenageři se přichází na terapii dopečovat, doba klade větší nároky na rodiče,“ říká terapeutka

4. listopad 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Moje terapie II, epizoda 1: rozhovor s Elenou Křivkovou

„Kdo jsme, co potřebujeme a kam kráčíme, je dnes těžké v adolescenci objevit, když máme tolik podnětů,“ myslí si psychoterapeutka, která se specializuje na hraniční poruchu osobnosti.

Elena Křivková je psychiatrička a psychoterapeutka, která vede Psychoterapeutické centrum v Hradci Králové. „Už od začátku mě vyhledával jistý typ pacientů a měl ode mě velké očekávání, nejdřív jsem nevěděla, proč se to děje, byla jsem nezkušená,“ vypráví. Až pak pochopila, že se jedná o lidi s hraniční poruchou osobnosti. Dnes ji klienti s touto poruchou cíleně vyhledávají.

„80 % telefonátů, které zvedáme, je dnes od rodičů dětí s touhle problematikou, jsou to lidi, kteří se často narodili po roce 2000 a mají velmi výraznou emocionální nestabilitu, černobílé vidění světa, často se poškozují, jsou zoufalí, cítí se méněcenní. Podle mě je to tím, že se narodili do doby s internetem a jsou vázaní na sociální sítě, když jsou ještě mladí a teprve rostou.“ Podle odbornice vyrůstají v prostředí, kde je příliš mnoho podnětů a hodnocení.

Čtěte také

Hraniční klienti jsou podle ní emocionálně intenzivní, nepředvídatelní, nepřiměření ve svém chování. Po zdánlivě nepatrných podnětech mohou reagovat velkým vztekem, úzkostí nebo stažením. „Pro mě jsou to lidé osobnostně křehcí, málo odolní, ty nepřiměřenosti ale nejsou důsledkem toho, že chtějí manipulovat, jak se může zdát, ale že nemají vnitřní kapacitu zvládat situace normálního života očekávatelným způsobem.“ Lidi s hraniční poruchou se podle ní často dostávají na okraj kolektivů.

 „V této změti potřebuji pevný bod na to, abych v tom všechno strávil a vydržel to. Abych se ve světě zorientoval. Ta doba tak klade na rodiče těchto dětí větší nároky, než to bylo předtím.“ Výhodou podle terapeutky je, že se mladí lidé necítí terapií stigmatizovaní, nestydí se za to, že na ni chodí. „Když přijdou takhle brzy, sednou si a vydrží v té péči, mají mnohem větší šanci se stabilizovat než lidé přes třicet. V tom vidím naději. To, co se nestalo v rodinách, se dá udělat jinde, na terapii.“

Jak může hraniční porucha osobnosti vzniknout? Proč nejsou „hraniční“ klienti u terapeutů oblíbení a jaké mýty o nich panují? Poslechněte si celý rozhovor.

Poslouchejte sérii Moje terapie na wave.cz/mojeterapie a přihlaste se k odběru podcastu na wave.cz/podcasty.

Spustit audio

Související