Terapeutka o násilí ve vztazích: Vytočit jde asi každého, za násilí je ale vždy zodpovědný agresor

Škrtit
Škrtit

Když je řeč o násilí ve vztazích, častěji nás napadne, že oběť potřebuje pomoc. Koneckonců na pomoc obětem se zaměřuje řada organizací. Možná ale potřebují pomoc i sami násilníci. Uvědomují si, že jejich chování je za hranou? Kdy přichází do terapie? A čeho se bojí?

Když jsme si s psycholožkou Annou Wackermannovou z SOS centra Diakonie Českobratrské církve evangelické cestou do studia povídaly o terapii násilníků, paní, která s námi jela ve výtahu, se skoro oklepala hrůzou a komentovala to slovy, že máme skutečně těžká témata k hovoru. Anně Wackermannové přitom zářily oči a říkala, že má skvělou práci a že její klienti jsou mnohdy velmi zajímaví lidé. I když se to na první pohled nemusí zdát, potýkají se s velkými strachy a nejistotami, chybí jim zdravé otcovské vzory a také dovednosti, jak zvládnout vyšší míru stresu či vzteku. Než dorazí do SOS centra, někteří stojí za dveřmi i třikrát, než mají odvahu vzít za kliku a vstoupit.

Hergot! o sexuálním násilí: Když slyším otčenáš, vstávají mi hrůzou vlasy, říká žena zneužitá knězem

Z dokumentu Šárky Kabátové Kostelnice

Kauza už je stará pár let, ale jedna z jejích obětí se rozhodla promluvit až před nedávnem. Paní Petru ovlivnila kampaň #metoo a rozhodla se promluvit o své zkušenosti v dokumentu Šárky Kabátové nazvaném Kostelnice. Právě při vykonávání této služby se paní Petra stala opakovaně obětí sexuálního násilí ze strany kněze, kterému momentálně vypršel tříletý trest vězení.

Když hovoříme o lidech, kteří se rozhodli něco dělat s tím, jak se chovají ke svým blízkým, zpravidla tím nemyslíme ty, jejichž životní náplní je rvát se při každé příležitosti. Řeč je o těch, kteří v životě třeba fungují celkem dobře, ale pak jsou okamžiky, které nezvládnou, a ublíží svým nejbližším.

„Většinu klientů tvoří muži, ale přichází k nám i ženy,“ vyvrací psycholožka představu, že by šlo o záležitost pouze mužskou. Ženy se objevují buď jako součást páru, kdy si dvojice ubližuje vzájemně, nebo jako matky, které nezvládají výchovu svých dětí a třeba je nepřiměřeně trestají. „Na to, že je takové chování za hranou, může upozornit okolí, ale dost často ti lidé někde vzadu v hlavě vědí, že to není v pořádku,“ vysvětluje Wackermannová. Významným motivátorem k vyhledání pomoci pak bývá i výhružka partnerky či partnera, že pokud se bude násilí i dále opakovat, tak od agresora odejdou. „Strach, že bude sám, je tak obrovský,“ říká psycholožka.

Je možné agresora poznat ještě dřív, než ublíží? Proč do terapie nemohou vstupovat i páry agresora a oběti? A jak dlouho trvá, než ze vztahu násilí vymizí? Poslechněte si celý rozhovor s psycholožkou a psychoterapeutkou Annou Wackermannovou z SOS centra.

Odkaz:
https://www.nasilivevztazich.cz/
https://www.soscentrum.cz/

Literatura:
Liliane Daligand: Násilí v partnerských vztazích
Naděžda Špatenková, Drahomír Ševčík: Domácí násilí