„Tváříme se, že to bude něco procítěného, ale většinou je to hromada ruchu,“ říkají Orient

Sázíte spíš na kryptické PR, nemáte fotky kapely a o tiskovce se dá mluvit jen v uvozovkách. Příčí se vám sebepropagace?

Lukáš: Nikdy nám to nešlo, a jo, příčí se nám to.
Tomáš: Máme tam fotku nás dvou, nějaké info, ale ta deska má mluvit sama za sebe.

Účastnili jste se hudebně exportní soutěže Czeching, ale děláte všechno proti korporátním poučkám a manažerským radám. Jaká to byla zkušenost?

Lukáš: Zkušenost to byla. Nebudu říkat, jestli dobrá, nebo špatná.
Tomáš: Nevěděli jsme, do čeho jdeme. A moc jsme o tom nepřemýšleli. Byli jsme nepolíbení fenoménem showcaseů a až postupně jsme to rozkrývali.
Lukáš: A zjistili jsme, že to není pro nás.
Tomáš: V první řadě jsme měli na přehlídce v garážích budovy Českého rozhlasu patnáctiminutový set, což je první absurdita pro rozměr naší kapely. Při hodnocení té zkušenosti se dá dobře odrazit od toho, co vyhrálo. Připadá nám to jako z nějaké dystopie, totálně generická hudba, která má hrát někde na letišti. Co to proboha je?

Jak už jsme říkali, k debutové desce si musí posluchač najít cestu, aby si to vůbec poslechl. Když už si cestu najde, musí se do ní zaposlouchat. Dřívější popové struktury skladeb rozbíjíte, nejčistší vokál – jako od Simona a Garfunkela – přijde až někdy ve třetí minutě songu.

Tomáš: Zásadní byl moment, kdy jsme začali hrát ve dvou. Album jsme nahrávali víc studiovým postupem, částečně jsme nápady zahráli naživo, ale hodně se na tom podepsaly producentské zásahy z naší strany. V tom je ta změna. Ve dvou bychom všechno naživo neuhráli.
Lukáš: Na koncerty bychom rádi dali dohromady větší kapelu, jestli nás někdo někam pozve.
Tomáš: Teď už jsme koncertně zase tři, možná budeme čtyři, ale taky nakonec možná zase dva.
Lukáš: Baví nás pracovat s hlasem a víc zpívat začal i Tomáš. Dvě písničky vznikly jenom na vokálech a postupně jsme je obalili spodky a dalšími zvuky. Co se textů týče, zůstalo tam něco z minulých věcí, první singly byly hodně snové.
Tomáš: Texty bychom nechali bez obhajoby, jsou relativně přímočaré, bylo by hloupé je vysvětlovat.
Lukáš: Vychází z prostředí, kde jsem pracoval jako zvukař. Dva roky jsem byl zavřený v klubu, částečně mě to vyčerpávalo, protože dvě třetiny programu byly mejdany a DJské sety a já si na to vybudoval šílenou averzi. Dá se říct, že o tom je i první song na desce V.

Tomáš se minulý rok spíš věnoval projektu Lavra, Lukáš pořád hraje se Smuteční slavností a začal s novým projektem Bahratal. Orient na chvíli vyšuměl, ne?

Lukáš: Sešli jsme se pořádně až na podzim a začali skládat.
Tomáš: Hezky se to potkalo. Ve chvíli, kdy jsme začali pracovat na desce, tak jsme neměli jedinou nabídku na koncert.
Lukáš: Za to může ta Vinyla.

Buď vězení, nebo něco extra. Streamujte debutovou desku V od Orient

• Upravit
• Smazat

Synth-popoví Orient toho o sobě moc nenamluví, do světa vysílají jenom kryptické zprávy a místo delších releasů vypouštějí spíš jednotlivé singly. Během poslední zimy ale dvojice Lukáš Polák a Tomáš Vondra nahrála debutovou desku s úsečným názvem V, o které se mluvilo poslední dva roky. Poslechněte si ji v exkluzivním streamu Radia Wave.

V té kryptické zprávě, kterou jste s deskou vypustili, citujete jednu scénku z Přátel. Co to má být?

Tomáš: Ross v jednom dílu seriálu ostatním prezentuje svůj osobní hudební projekt, vypadá, že to bude něco procítěného a melodického, ale nakonec je to ale hromada ruchu. Jako bychom při sledování koukali na nějakou karikovanou verzi nás samých. Že děláme něco hrozně vážně a tváříme se u toho dramaticky, ale většinou je to jenom mišmaš zvuků.