Twitter zakázal Trumpa. Jednou chvályhodně, jednou kontraproduktivně
Vedení Twitteru se minulý týden rozhodlo nejprve dočasně a pak trvale zablokovat přístup Donalda Trumpa na tuto sociální síť. Je tento krok skutečně tak bezprecedentní? Je vůbec správným řešením nastalé situace? A k čemu všemu může vést?
Předně si pojďme vyjasnit jednu věc. Při současném nastavení amerických zákonů v žádném případě nejde mluvit o omezení Trumpova práva na svobodu slova zaručeného prvním dodatkem americké ústavy. Už jenom kvůli tomu, že Twitter je soukromá společnost a zmíněný dodatek mluví o vládních zásazích. Zlí jazykové vás naopak upozorní, že blokace jde velmi správně popsat jako využití svých prvododatkových práv ze strany Twitteru.
Na druhou stranu pro mě osobně představuje široké pojetí svobody slova tak, jak je aplikováno ve Spojených státech, cestu hodnou následování. Myslím, že by vůbec nebylo na škodu, kdyby se jím právě například internetové platformy inspirovaly. Stojí za to se zamyslet, jak by americké soudy situaci řešily, kdyby se na ni první dodatek vztahoval.
Především je podle mě nutné rozlišit od sebe obě blokace, ke kterým došlo. Minulou středu Twitter nejprve zablokoval dva Trumpovy tweety a odstavil ho od účtu na dvanáct hodin od doby, kdy je sám smaže (jinak mohla trvat blokace neurčitě dlouho). K tomuto zákroku došlo ještě ve chvíli, kdy rabující dav ovládal sídlo amerického Kongresu.
Jakkoliv benevolentní je americké pojetí svobody slova, nejedná se o absolutní svobodu. V praxi amerických soudů je jedním ze standardů posuzování legitimity potlačení určitého projevu úvaha, jestli daný projev může vyústit v bezprostřední násilí (s důrazem na slovo bezprostřední). Z tohoto pohledu je i dle vysoké laťky, nastavené praxí vymáhání americké ústavy, středeční blokace Trumpova twitterového účtu naprosto legitimní. Násilí v tu chvíli bezprostředně probíhalo a Trumpovy tweety šly velmi jednoduše interpretovat jako jeho další podněcování.
Prezident Trump tweety následně sám smazal, Twitter jeho účet odblokoval, aby v pátek po několika dalších tweetech přistoupil k daleko radikálnější trvalé blokaci. Nastalo tak po dvou dalších tweetech. V jednom Trump oslavoval svoje podporovatele, v druhém suše oznamoval, že nepřijde na Bidenovu inauguraci. Twitter tvrdí, že tyto tweety lze vykládat jako skrytou výzvu k násilí. Což už je ošemetnější logika.
Nechme pro dnešek stranou otázku, je-li správně, že má Twitter (a ostatní platformy, které k zákazu Trumpa taky přistoupily) v rukou tolik arbitrární moci. Role Donalda Trumpa je ve věci podněcování násilí z 6. ledna podle mě nezpochybnitelná. Sám na mítinku těsně před vyrabováním Kapitolu vyhecoval své podporovatele a následně je vyslal k budově Kongresu. O oprávněnosti blokace v tuto chvíli nelze moc diskutovat. Stejně tak je podle mě pochopitelné, že po takovém prohřešku bude Twitter přistupovat k jeho účtu velmi obezřetně. Případně Trumpa znovu odstaví na dva týdny, dokud neopustí Bílý dům.
Trvalá blokace Trumpova Twitteru působí přehnaně a z praktického hlediska i kontraproduktivně. Ponechme stranou, že Trumpova tvrzení o ukradených volbách jsou přinejlepším přehnaná, reálně spíš vylhaná. Stálý zákaz na Twitteru jenom umocňuje dojem nespravedlivého spiknutí proti jeho osobě a tím nahrává i jeho podporovatelům. Ti ale na rozdíl od twitterového účtu nezmizí jako mávnutím kouzelného proutku.
Komentáře v rubrice Prolomit vlny vyjadřují názory autora.
Jakmile pomine hrozba bezprostředního násilí, mění se v tu chvíli i úvaha nad tím, přispívá-li blokace k vyřešení situace. Amerického nejvyššího soudce Louise Brandeise jsem tu citoval několikrát a udělám to znovu: „Je-li dost času na to odhalit lži a klamy, odvrátit zlo skrze proces vzdělání, je tím správným lékem více slov, nikoliv vynucené mlčení.“
Může trvalá blokace Twitteru vůbec něčemu pomoct, nebo je naopak kontraproduktivní? Poslechněte si glosu Matěje Schneidera.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
