Tyjátr – čeští mimové ještě nevymřeli

35. festiválek pantomimy, pohybu a improvizace s názvem „Jsem spokojenej“ zahájil se svým orchestrem Varhan Orchestrovič Bauer. Žižkovské kino Aero se na několik hodin proměnilo v místo přímého setkání riskujících umělců a spontánního publika. Performeři se museli vypořádat se zadaným tématem a dodržet přitom časový limit 9 minut a 17 vteřin.

Repertoár festivalu nabídl různé divadelní formy – kromě převládající pantomimy také tanec, zpěv nebo improvizaci. Smysl celého festivalu nejlépe vystihli Radim Vizváry a Tomsa Legierski. Jejich minipředstavení s nadhledem upozornilo na současné postavení pantomimy v Čechách. Vizváry s Legierskim pantomimu převrátili naruby: v jejich situaci se totiž mimovalo v živém přenosu rozhlasového vysílání. Pantomima v Čechách patří k okrajovým žánrům.

Letošní téma „Všechno je naruby“ mělo mimo jiné připomenout také revoluční 17. listopad. Němá celovečerní show už je dneska spíše rarita. Na otázku, jak to s pantomimou vypadá do budoucna, odpovídal jeden z účinkujících festiválku – divadelní režisér, herec a mim Tomsa Legierski: „Budoucnost pantomimy v zahraničí je obrovská, v Německu, Francii, Maďarsku nebo například i na Slovensku mají pantomimická divadla domácí stage. Zatímco tady v Čechách pantomima jako by umřela s mimem Ladislavem Fialkou v roce 1992. Dneska je budoucnost pantomimy závislá na budoucnosti pantomimického diváka. Pantomima jako taková je v Čechách neznámá, diváci si představí buď černobílý film, nebo klauna pro děti. Je to proto, že pantomimu tak, jak je známá ve světě, tady skoro nikdo nedělá, s výjimkou Vojty Švejdy, Radima Vizváryho, mě a pár studentů na HAMU.“

z Festiválku Jsem spokojenej|foto: Oficiální Facebook Festiválku Jsem spokojenej

Pantomima se stala oblíbeným uměleckým žánrem už na začátku 19. století, v tomto období je spjata se jménem francouzského herce Jeana Gaspard Debureaua. Z jeho technik později vychází i moderní pantomima 20. století v interpretaci Marcela Marceaua nebo Ladislava Fialky.„To je takové nejzažitější klišé tady v Čechách, že pantomima není legrační, že je to takový ten Fialkův abstraktní tanec, který vyžaduje imaginaci a je vážný. Ale pantomima může být jakákoli, vážná i legrační. Většina současných mimů staví nějakým způsobem na původní technice Marcela Marceaua ‚mime corporel‘, která je základem moderní pantomimy,“ vysvětluje Legierski.

Festiválek „Jsem spokojenej“ proběhl poprvé v roce 1998. V průběhu let se Adam Halaš, principál festiválku a současně vedoucí katedry pantomimy na HAMU, snaží o stále pestřejší dramaturgii. Jenže v porovnání s pantomimou sklízí ostatní typy divadla na festiválku o něco vřelejší ohlasy. Nejvýbušnější reakce vyvolala improvizace. Situaci ptačího sněmu divákům v jedné z devítiminutovek předvedli herci Jiří Havelka a Petr Prokop.

Ke konci večera si diváci sami zvolili téma příštího festiválku. Bude jím „Zázraky se dějí“. Pokud je tomu skutečně tak, možná bude pantomima za rok na vrcholu svojí slávy. Rozhodně bychom ji v tom měli podpořit.