Tyjátr – Krátká lekce Etiquetty!

Dvanáctý ročník se zaměřil především na myšlenku existence a funkce divadla ve veřejném prostoru. Dalším divadelním projektem, který PQ do Prahy přivezlo a kterým dokonale tuto myšlenku naplňuje, je Etiquette.

Etiquette je originální projekt britského uskupení Rotozaza. Ant Hampton a Silvia Mercuriali jsou nejen autory projektu, ale také tvůrci nové formy divadla nazvané autoteatro. Autoteatro vychází ze základního modelu předem stanovených a zvukově zaznamenaných instrukcí. Hlavními účinkujícími jsou sami diváci, kteří hrají hru mezi sebou a pro sebe. Pouhým následováním instrukcí znějících ze sluchátek začíná vznikat nová událost mezi skutečností a iluzí. Ve veřejném prostoru, v každodenní realitě kavárny jsou dvěma lidmi demonstrovány mikropříběhy, jež jim do uší našeptává několik hlasů. Od aktérů se neočekává herecká invence. Ta přichází samovolně ve chvíli, kdy je intuitivně vyslechnutý příkaz předveden.

Jednou z iniciátorek projektu je i zástupkyně ředitelky Pražského Quadriennale Daniela Pařízková.

Daniela Pařízková
Letos pořádáme sympozium o nových formách divadla Divised Theatre a rozhodli jsme se, že při této příležitosti přivezeme představení Etiquette, které je speciální v tom, že hlavními aktéry jsou diváci, kteří sami rozehrávají hru. Projekt běží od roku 2007 a hraje se hodně po světových festivalech. U diváků má velký úspěch, protože je nenáročný a je to opravdu nová forma. My jsme ho viděli na jednom z festivalů a přišlo nám to zajímavé i v kontextu českého diváka, který není zvyklý se do představení zapojovat. Většinou se trochu ostýchá. Nás zaujalo to, že se nejedná o drastické zatažení diváka na jeviště, kde se musí stát rychle hercem, ale že si sám spolu s druhým divákem u kavárenského stolu vyzkouší roli spolutvůrce i diváka. Chvíli je hercem, chvíli posluchačem a přirozeně přepíná mezi těmito rolemi, aniž by se cítil ohrožený jinými diváky nebo pocitem, že je při tomto hereckém výkonu trapný.

V Etiquette jsou tak vytvářeny nové roviny divadelní skutečnosti – neexistují herci ani diváci. Iluze je propojena s realitou, jejich hranice se nerozlišují. Jeden příběh se prolíná s druhým a vytváří metaroviny času i prostoru.

Plakát představení Etiquette |foto: Pražské Quadriennale

Daniela Pařízková
Forma vypadá velmi zábavně. Máte sluchátka na uších a hrajete s drobnými rekvizitami v kavárně, nicméně je to milostné drama, závažný příběh.
Stačilo udělat českou verzi. Jednou z hlavních rekvizit jsou sluchátka, skrz která dostávají diváci jak režijní pokyny, tak se v nich část hry odehrává, takže jsme s českými herci a režisérem vytvořili českou verzi. Potom bylo důležité najít správné kavárny, v nichž by se to mělo odehrávat. Divadelní kavárny na to reagovaly pozitivně.

Hostujícími scénami se staly kavárny Caffé Divadlo Na zábradlí, Cafe Nona, Kafe Komedie a Café Imperial.

Na pohled pouhá konverzace v kavárně, a přesto velké životní drama odehrávající se nenápadně ve veřejném prostoru. Fascinující zážitek jednoduché proměny diváka v divadelního tvůrce.