Tyjátr: La Putyka v Play objevuje vnitřní dítě
V rámci letního průřezu repertoárem novocirkusové trupy Cirk La Putyka uvedl soubor ve svém působišti – holešovické La Fabrice – také předposlední inscenaci letošní sezóny Play. Cirkusová smršť krkolomných čísel se i přes občasná tematická a stylová tříštění stala průvodcem do dětské hravosti i nevinnosti.
Inscenace v podstatě začíná už v přilehlém divadelním baru, kde se mezi publikem zjevují výrazně jednající individua. Strhávají pozornost na mikro etudy ve svém blízkém okolí, komentují vstup do sálu a podněcují diváckou netrpělivost. Dychtivá kolona diváků vtrhne do sálu, podobně jako rozjívená děcka čekají na otevření nového hřiště. V tomto nastavení poté probíhá celá inscenace. Základní, neměnnou součástí jeviště jsou vahadlová i klasická řetízková houpačka, stejně jako průlezka ve tvaru koule a strážní budka. Její obyvatel, hlídač (Jiří Kohout) se stává vypravěčem přerývavého, nepravidelného příběhu jednoho hřiště.
Inscenátoři zkoumají fenomén hřiště z perspektivy denního provozu hřiště a nočního snového reje. Z nich štěpí různě vrstvené mini příběhy. Neskládají se v jeden celek, fungují spíše jako tematická nadstavba všemožným gagům i náročným akrobatickým číslům. Ke škodě jinak perfektních kejklů nedochází k nějakému výraznějšímu provazování a některé, byť sebelépe technicky provedené, působí zcela samostatně. V inscenaci tak vzniká jakýsi vzorec. Každá kolektivní choreografie začíná jako vynikající sólo, které zapojením ostatních aktérů v některých případech ztrácí na své vnitřní, subtilní poezii, protože se mění v efektní demonstraci všestranných dovedností.
Za zcela geniální lze ovšem považovat scénu, která začíná jako strhující hra s dvěma míčky a jedním plastovým kýblem. Po neuvěřitelné smršti nejrůznějších dechberoucích vychytávek s rovnováhou, kdy akrobatovi (Alexandr Volný) vratký umělohmotný kužel balancuje na dlani nebo zápěstí, přichází postupně jeho spoluhráči. Přináší hromadu dalších kyblíků a vrší několik pyramid, podobně jako na pouťové střelnici. Obraz také odhaluje další nepopiratelnou kvalitu inscenace, kterou je hra s diváckým očekáváním. Místo odstřelování navršených pyramid má obraz zcela překvapivé vyústění.
Inscenace Play je dvojaká cesta do dětství. Někdy do něj hravě zapluje pohlcujícím způsobem, jindy až odtažitě přehrává scénky na téma „objevujeme svět“. Kde se v inscenaci s dětstvím nakládá symbolicky, je skvělá. Jakmile se v ní věci začínají příliš popisně pojmenovávat, upadá. Navíc se tvůrci občas neubrání stereotypním zobrazením. Příkladem je scéna se skupinou řemeslníků. Jeden z nich je lacinou karikaturou postiženého člověka a místo práce se všichni opíjí. Inscenace tím působí nevyrovnaně a lehce se ztrácí kompaktní části, které s lehkostí vypovídají o radosti ze hry.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
