Tyjátr: Vladimir Macbetin uniká z Moskvy a ztrácí se v naleštěném prázdnu
Režisér Petr Boháč je jako chameleon českého divadla. Neustále zkouší kombinovat různé formy, vytváří hraniční a povětšinou originální crossover tvary a boří tím intelektuální klišé. V Paláci Akropolis se svým souborem Spitfire Company přistoupil k prozkoumání další oblasti – politického divadla. Jako základ inscenace Vladimir Macbetin zvolil Shakespearovo drama Macbeth a skotské dějiny převyprávěl režisér s důrazem na osobnost ruského prezidenta.
Petr Boháč sestavil pro inscenaci Vladimir Macbetin tým ze špičkových interpretů daných oblastí, ať jde o tanečníky, herce, nebo scénografku. Ústředního aktéra, tedy běsy zmítaného vládce obsadil Jiřím Štréblem, který je pro obdobně problematické figury skvělou volbou a oživuje je se zvrácenou noblesou. Inscenace je navíc formálně a stylově vytříbená. Každá vnějšková část celku působí luxusně – od kostýmů přes projekce až k velkorysé reklamní kampani.
Ve výčtu kvalit by se mohlo zdát, že půjde o nekompromisní portrét politika, s jehož postoji tvůrci evidentně nesouhlasí, nastavují jeho vlivu zrcadlo podpořené obrovskými znalostmi dějinného pozadí, a jejich argumenty budou jasně formulované. Nic takového ale v inscenaci není. Petr Boháč vytváří obsahově povrchní přehlídku reklamní estetiky na špičkové úrovni a promyšleného sound designu. Inscenaci zaklel kontroverzním státníkem, ale jeho přítomnost se neprolíná s ničím dalším na jevišti. Čím víc se režisér pokouší zapojit reálie (fotografie z obou čečenských válek nebo v dýmu zahaleného Majdanu) nebo odkazovat k aktuálnímu dění, nejčastěji formou projekcí, tím víc témata odcizuje.
Jiří Štrébl deklamuje Shakespearův text a Jindřiška Křivánková jako „sexy fúrie“ Lady Macbetin naplňuje jako život zbytečnou, nepochopitelnou dekadencí (např. si různě pohrává s vibrátorem). Úryvky ze Shakespeara v celku vyznívají absurdně a beze smyslu. Kolem ústřední dvojice navíc provádí tanečníci v uniformách aerolinek bizarní pohybová cvičení připomínající choreografie Living Theater, tedy formu divadelního protestu funkční někdy v první polovině 70. let.
Inscenaci Vladimir Macbetin nechybí tvar, ale vize. Ze změti možná formálně poutavých výjevů se nakonec rýsuje zmatené sdělení a prázdný apel. Není z něj jasné, co chtěli svou nejasnou a v inscenaci neobhájenou interpretací současnosti sdělit a hlavně proč.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
