Udeř první, udeř tvrdě, žádné slitování. Seriál Cobra Kai obrací naruby osmdesátkového Karate Kida

22. říjen 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Cobra Kai

Seriál Cobra Kai sice vychází z osmdesátkové klasiky Karate Kid, ale není to jen pustá nostalgická jízda naivní popkulturou minulých dob. Tvůrci naopak obrátili jednoduchý akční film pro mládež naruby a vyždímali z něj naprosté maximum. Namísto jednoduchého konfliktu mírného dobra a agresivního zla se překvapivě vážně zamýšlí nad tím, podle jakých pravidel má smysl bojovat a žít. A kromě toho je to ukrutná zábava.

Námět Cobra Kai prý vznikl na základě jednoho starého výroku herce Williama Zabky. Ten v původním filmu Karate Kid hrál zápornou postavu mladého karatisty Johnnyho Lawrence, který šikanoval hlavního hrdinu Daniela LaRusso a nakonec od něj dostal v závěrečném zápase za vyučenou. Zabka prý prohlásil, že Johnny je podle něj skutečný hlavní hrdina Karate Kida. A právě z toho autoři Cobra Kai vycházeli.

Na začátku seriálu, který se odehrává v současnosti, sledujeme Johnnyho, jak prochází krizí středního věku a existenčně je na dně. Z Daniela se naproti tomu stal úspěšný majitel řetězce prodejen aut. Johnny se ale rozhodne, že začne pár místních teenagerů učit umění karate. A to přesně ve stylu své domovské školy Cobra Kai, jejíž motto zní „Udeř první, udeř tvrdě, žádné slitování“.

V Karate Kidovi bylo Cobra Kai ztělesněním všeho zlého, v co se mohlo karate zvrhnout – učebnicový špatný příklad pro mládež, která se chtěla věnovat bojovým sportům. Byl to spolek rádoby drsňáků, kteří se vytahovali na slabší a kvůli vítězství byli ochotní porušit všechna pravidla. V seriálu Cobra Kai se ale Johnny Lawrence ujímá party outsiderů a učí je, jak obstát v nelítostném světě střední školy.

Sám působí jako někdo, kdo je zároveň silný i zranitelný – kdo ví, jak se prosadit, ale zároveň má za sebou dostatek špatných zkušeností, aby věděl, že se nemá prosazovat za každou cenu. Prostřednictvím lidí kolem sebe, svých studentů, ale i obávaného bývalého trenéra Reese nebo své Nemesis z mládí Daniela postupně hledá cestu, jak být drsňák, ale zároveň nebýt blbec.

Cobra Kai je díky tomu požitek, který je nostalgický i současný zároveň – nezapomíná se v osmdesátkách jako slavný seriál Stranger Things, ale naopak se odehrává dnes a nekompromisně ukazuje, jak nablblý tehdejší pop byl. Zároveň si z něj ale dokáže brát jeho odzbrojující coolness, stylovost a schopnost být správně over the top.

Bombastické bojové scény, krkolomné a vizuálně strhující techniky výcviku, vyhrocené středoškolské milostné zašmodrchance nebo extatická bitka přímo ve škole ve skvělém závěrečném dílu druhé sezony, zkrátka typická osmdesátková podmanivost je tu. A tvůrci si z ní navíc jedním dechem dovedou ironicky střílet.

Daniel i Johnny se snaží do teenagerských hrdinů, mezi které patří i jejich vlastní děti, vtlouct principy, které byly v osmdesátkách in. Mladí však zjišťují, že tyhle principy jsou sice k lecčemu užitečné, ale žít se podle nich nedá. V předposledním dílu druhé sezony Johnny ostatně sám říká, že svět není černobílý a členové Cobra Kai se musí naučit pohybovat v nejednoznačných šedých zónách.

Více o karate, osmdesátkovém popu a umění boje i života si poslechněte v recenzi Antonína Tesaře.

Spustit audio