Unesené děti a nadpřirozené zlo. Seriál Requiem míchá skandinávskou detektivku a britský folk horor
Britské televizní horory si pořád ještě potrpí na správně přízračnou atmosféru hlubokých hvozdů, věkovitých venkovských sídel, která vypadají, jako by byla stavěná spíš pro nějaké hrůzné zásvětní bytosti než pro lidské obyvatele. Nový seriál BBC Requiem, který je možné sledovat na internetové službě Netflix, do britské okultní a duchařské tradice přimíchává neméně temné vlivy severského kriminálního žánru scandi noir.
Hlavní hrdinka Matilda je na začátku prvního dílu svědkyní nevysvětlitelné sebevraždy své matky. Na posteli v jejím bytě najde krabici s fotkami a výstřižky týkajícími se dávného případu zmizení holčičky Carys v malém městečku ve Walesu. Matilda o Carys a jejím případu nikdy neslyšela, ale má pocit, že souvisí s matčinou smrtí i s její vlastní minulostí. Když se rozhodne do městečka vypravit, spustí tím nejen detektivní ponor do záhybů starého nevyřešeného zločinu, ale i výlet do nadpřirozených krajin za hranicí každodenní zkušenosti.
Requiem zvládá míchat a vykládat své žánrové karty zručným způsobem, který udržuje diváky v permanentní nejistotě. Někdy se zdá, že všechny projevy monstrózních sil jsou jen plodem Matildiny čím dál nervnější mysli. Jindy tvůrci pomocí roztroušených náznaků dokáží pokrýt téměř všechny postavy a události intenzivně paranoidním povlakem. Skandinávská linka temných zločinných tajemství bujících pod fasádou zdánlivě poklidného maloměstského života se tu potkává s duchařskými motivy. Nakonec přijdou ke slovu i okultní prvky žánru folk horor, které souvisejí i s tím, jak nenápadnou, ale velmi důležitou úlohu hraje v seriálu prostor starého stavení a lesa, jež jsou plné zašifrovaných stop vedoucích do nitra záhady.
Seriál, pod nímž jsou podepsaní poměrně neznámí tvůrci, scenárista Kris Mrksa a režisérka Mahalia Belo, stojí hlavně na pečlivě vystavěném scénáři a nevtíravých vizuálních nápadech vplétaných do typického vizuálního stylu britských kriminálních sérií. Mohli bychom se pozastavovat nad tím, že hlavní hrdinka je možná až příliš umanutá a impulzivní. Tvůrci ale dokáží její často hodně nepromyšlené jednání alespoň trochu omluvit tím, že Requiem vypráví také o tom, jak pátrání po temné minulosti dokáže aktivně ničit přítomnost. Právě ve velmi dobře zvládnutém finále, ve kterém se ukáže, že zatímco se Matilda celou dobu snažila usilovně nahlížet do propasti, propast zatím měla dost příležitostí pořádně nahlédnout do Matildy.
Více o folkhororovém okultismu, skandinávské krimi na britském venkově a starobylém zlu si můžete poslechnout, když si pustíte záznam celého pořadu Ektoplasma.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
