Universum: Jak se vyhnout akademickým predátorům?
Otevřený přístup (Open Access) je publikační režim, který požaduje, aby veškeré publikované informace vycházející z veřejně financované vědy a výzkumu byly dostupné zdarma a svobodně na internetu všem bez rozdílu. Tvoří alternativu k tradičnímu modelu, ve kterém jsou informace publikované obvykle v časopisech a dostane se k nim jen ten, kdo si za přístup zaplatí. Jednu z variant OA dnes ale úspěšně zneužívají takzvané predátorské časopisy.
„U vědců platí univerzita nebo jejich instituce poměrně vysoká předplatná a v případě, že člověk není členem akademické obce, má smůlu a k těm tradičním, významným, renomovaným časopisům se nedostane,“ vysvětluje Tereza Simandlová, která je spoluautorkou webu Vím, kde publikuji. Na tradičním modelu profitují hlavně komerční vydavatelé odborných časopisů. Iniciativa Open Access se snaží o alternativní řešení.
Pro vědce je publikování jejich výsledků zcela zásadní. Počty publikovaných článků v prestižních časopisech jsou jediným měřitelným ukazatelem vědeckého úspěchu a jsou zásadní pro přidělování financí na další výzkum.
Tereza Simandlová je lokální editorkou Directory of Open Access Journals. Pro tuto organizaci kontroluje kvalitu českých otevřených časopisů. Predátorské časopisy parazitují na tzv. gold open access, publikačním režimu, kdy autoři platí za zveřejnění svého článku, který ale předtím musí projít kvalitním recenzním řízením. Tento zásadní kontrolní mechanismus však predátorské časopisy pouze předstírají a tomu, kdo si zaplatí, vydají prakticky cokoli. „Narazila jsem na české časopisy, které byly exemplárním příkladem predátorů. V redakční radě uváděly jména neexistujících lidí, na svých stránkách uváděly lživé informace o dosaženém impakt faktoru, na který vědci slyší,“ popisuje nejčastější predátorské praktiky Simandlová. Akademičtí predátoři také často imitují stránky známých prestižních časopisů, např. tím, že změní slovo v názvu a spoléhají na to, že si vědci rozdílu nevšimnou.
Termín predátorské publikování se objevil v roce 2010. Přišel s ním americký knihovník Jeffrey Beall, který je známý tím, že sestavuje v zásadě jediný veřejný seznam predátorských časopisů a vydavatelů a publikuje ho na svých osobních stránkách. U všech časopisů však není jasně patrné, proč byly na seznam přidány. „Málokdo, kromě Jeffreyho Bealla, si dovolí ukázat prstem a říct, tohle je predátor a tady je špatné publikovat,“ odpovídá Tereza Simandlová na otázku, proč je tak těžké s predátory bojovat. Dostáváme se tak do absurdní situace, kdy se tisíce akademických institucí po celém světě řídí osobním názorem jednotlivce.
Ani Jeffrey Beall přitom nevstupuje do debaty o vědeckém publikování bez vlastních zájmů. Patří mezi kritiky otevřeného přístupu k vědeckým informacím. Zastává názor, že si odborné časopisy bez tržních principů nemohou zachovat svou prestiž a úroveň. „Beallův seznam je bezpochyby dobrý informační zdroj, nelze ho ale nekriticky přijmout. Daleko efektivnější by bylo naučit autory, jak sami poznají skutečně kvalitní časopis od podvodníka,“ říká k tomu Tereza Simandlová.
V České republice proběhlo v posledních letech několik větších kauz, ze kterých však nebyly vyvozeny téměř žádné důsledky. Autoři, kteří v podvodných časopisech publikovali, se hájí tím, že o tom nevěděli, nebo tvrdí, že jejich práce je tak kvalitní, že není potřeba ji zpochybňovat.
Zásady, jak si vybrat důvěryhodný časopis pro publikování a jak se vyhnout predátorům, uslyšíte v rozhovoru s Terezou Simandlovou z Ústavu vědeckých informací 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.