Universum: Problémy mladé české vědy

„Pro mě je fascinující na tom českém vědeckém prostředí, jakým způsobem se, během těch několika let, zvládlo dostat z toho kritického stavu, ve kterém bylo na konci 80. let, do toho stavu, ve kterém je dneska, je to neuvěřitelnej pokrok... Stále nejsme ta světová špička, stále máme co dohánět, ale ten pokrok je neuvěřitelnej,“ odpovídá Honza na dotaz, čeho si váží na českém vědeckém prostředí.

U doktorandského studia je podle Honzy největším problémem, že student vstupuje do neznáma a nejistoty. Jaké možnosti bude během studia mít, jak bude finančně ohodnocen, kdy a jak bude moct doktorát ukončit, vše záleží pouze na osobě školitele. „Je to především velká nejistota vůči členům rodiny,“ vysvětluje Honza situaci, kdy často nevíte, co bude za několik měsíců, ale zároveň jste v době, kdy většina lidí zakládá rodinu.

Čtěte také

Po ukončení doktorátu musí každý, kdo chce mít možnost žádat o granty nebo se stát zaměstnancem, vyjet do zahraničí na postdoktorandské studium. „Člověk musí tzv. na zkušenou a musí na několik let, minimálně na rok vyrazit do zahraničí,“ jinak se podle Honzy do praxe nedostanete. Získání místa je o to složitější, že počet absolventů doktorského studia se za posledních 30 let zdvojnásobil. Počet míst na výzkumných ústavech se ale zvedl pouze o jednotky procent. Pokud se proto v tuto chvíli rozhodnete přejít například do korporátu a pověsit vědu na hřebík, tak vás už nikdo nechce. Je vám totiž čtyřicet a nemáte jinou praxi než studium.

Student|foto: Creative Commons CC0 1.0 Universal

Pozice žen vědkyň je ještě o něco složitější. „Pokud se žena stane matkou, tak to pro ni znamená dva roky pauzu. Všichni ostatní vědci ty dva roky stráví tím, že honí články a granty,“ odkazuje Jan Havlík na vysokou soutěživost a tlak na časté publikování vědeckých poznatků.

Finanční stránka života mladého vědce také není tím, co studenty naláká pokračovat ve studiu i po ukončení magisterského vzdělání. „Člověk už tím, že nastoupí na doktorandské studium, tak okamžitě začne prodělávat. Kdyby se věnoval kariéře v korporátu nebo soukromé firmě, tak ten plat by byl daleko vyšší,“ říká Honza a doplňuje: „Během čtyř let doktorátu, co jsem kdysi počítal, tak to odpovídá přibližně milionu korun, o které přijde.“ Na takovou finanční situaci je třeba nahlížet jako na investici, která se snad někdy vrátí.

Pokud se i přes tyto nesnáze dostane vědec zdárně ke konci studia, je mu přibližně třicet pět let. Obvykle se vrací ze zahraničí, ale často se nemá kam vrátit. Kapacity jsou zaplněné staršími vědci nebo se přednost dává osvědčeným, známým kolegům. Systém se ale podle Honzy začínajícím vědcům, alespoň někde, pomalu otevírá.