V horách jsme se toho naučili hodně. Děti z Medvědí stopy přešly rumunský Fagaraš
Turistický oddíl Medvědí stopa z Holešova se vydal s dětmi na přechod rumunského pohoří Fagaraš. Čtrnáctiletá Noemi Smažilová a vedoucí Petr Němčík vyprávějí, jaký tento iniciační zážitek byl.
Medvědí stopa patří do asociace TOM (Turistické oddíly mládeže) a podle vedoucího Petra Němčíka se výpravou do nejvyššího pohoří Rumunska naplnily několikaleté úvahy o oddílové zahraniční akci.
Těšili jsme se a sušili všechno, na co si vzpomeneš
Výpravu v Holešově plánovali třičtvrtě roku a přibrali na ni děti od čtrnácti let. Během schůzek společně připravovali trasu pomocí map promítaných z projektoru a připravovali si jídlo.
„Těšili jsme se a sušili všechno, na co si vzpomeneš,“ usmívají se hosté cestovatelského podcastu Casablanca. „Kuskus, rizoto, maso, ovoce,“ vyjmenovává Noemi něco z připraveného nasušeného proviantu.
Detailní plánování přineslo klid a jistotu
„Strach jsem během příprav měla, třeba jak budu zvládat hygienu, jestli to zvládnu ujít, jestli mi nebude v noci moc zima,“ přiznává Noemi, která je v oddíle už pět let.
„V Rumunsku už jsem pak ale žádný strach necítila.“ Petr Němčík dodává, že větší strach během příprav měli rodiče dětí, kteří během příprav vznášeli dotazy ohledně medvědů a dalších nástrah. „Odjížděli jsme v klidu a s čistým svědomím, že jsme připravení,“ konstatuje.
Jaké to je, když si celý život nesu sbalený na zádech
Oddíl spal pod čtyřmi velkými tarpy a vstával v 6:30. „Naučila jsem se hodně,“ vypráví Noemi. „O tom, jak se vyznat na letišti, jaké to je, když si celý život nesu sbalený na zádech, ale i o pobytu v přírodě. Byl to výstup z komfortní zóny. Šli jsme i místy, kde šlápnout vedle znamená padat padesát metrů ze srázu,“ vypráví.
„Z nejvyššího vrcholu jsme volali maminkám,“ usmívá se Petr Němčík. Líčí ale společně s Noemi i krizový moment výpravy, když si jedna z členek rozřízla chodidlo a nebyla schopna pokračovat.
Poslechněte si v podcastu Casablanca víc o nadšení z fagarašských hor, krizovém momentu výpravy, vrtulníkové záchraně, ale hlavně významu celé akce pro děti i dospělé.
Související
-
Pro Albánii jsem prostě zahořel. Jezdím tam třikrát až čtyřikrát ročně, říká Vladimír Přikryl
Kafe a rakije. Žádný spěch ani v obchodním jednání. Nádherné hory. Chaotická doprava. Charismatické pevnosti. Tak charakterizuje svou nejoblíbenější zemi Vladimír Přikryl.
-
Banát je jako setkání s vlastní minulostí. Fotograf Ivo Dokoupil vypráví o svátcích v české komunitě
V Banátu, oblasti na rumunsko-srbském pomezí, je šest českých vesnic. Jedna z nich letos oslavila 200 let existence. Fotograf Ivo Dokoupil tam už dvě dekády jezdí.
-
Na dálkových trasách má navrch moje žena, říká Matúš Lašan po 6300 km horami Evropy
Matúš Lašan a jeho žena Ania šli od dubna do listopadu loňského roku z Bulharska do Španělska přes hory Balkánu, Alpy i Pyreneje. „Nebylo to zadarmo,“ říká Matúš.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
