Ve vlastní šťávě: Baskicko je neobjevený kulinářský ráj

Baskicko leží na severu Španělska a samo se hrdě nepokládá za jeho součást. Že do něj přijíždíte, poznáte podle hor tyčících se na obzoru, ale především podle absolutně nesrozumitelných nápisů, protože španělština je tady vždycky až na druhém místě. Oyartzun, Hondarribia nebo Hernani jsou názvy jak z Pána prstenů nebo jiné pohádky. Místní poldové nosí oranžové barety a místní kuchyně se řadí k nejlepším v Evropě a možná i na světě!

Z francouzské strany hranice jistě znáte jména, jako je Biarritz nebo Lourdes, ale Baskicko, které leží u Biskajského zálivu a pyšní se skvělými podmínkami pro surfování a zaráží patriotismem zavánějícím až fundamentalistickým rasismem, je pro většinu lidí pořád trochu tajemné. Měl jsem několik adres, kam jsem měl za každou cenu jít. Ale bylo jasné, že neudělám chybu, když půjdu téměř kamkoliv. Baskové jsou na svou kuchyni právem hrdí, Baskicko plodí nadějné a talentované šéfkuchaře a pyšní se nejvyšší koncentrací tříhvězdičkových michelinských restaurací na obyvatele na světě!

Čtěte také

Proslulá jsou i baskická „bratrstva“, takové pánské kluby, kde chlapi nečučí na fotbal a nepijí u toho pivo, ale sejdou se a zkrátka si pěkně uvaří to, co mají rádi, jak nejlépe umí. Mekkou gurmetů mohou být města Bilbao a San Sebastian, která vám vřele doporučuji navštívit. Asi nejproslulejší a doslova vášní prodchnutá jsou pintxos – baskická obdoba tapas. Na nich se Baskové opravdu vyřádí.
Kdepak vepřové uši a dršťky! Na baskických pintxos najdete kaviár, foie gras, tresku bacalao, tuňáka nebo telecí v okázalých kombinacích. A pintxos jsou jen částí pyšné baskické kuchyně. Baskové se vyřádí s plody moře, ale i s dary hor. Mají vynikající sýry, sušenou šunku a pečlivě připravují i jehněčí nebo kůzlečí.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA |foto: Michal "Rachad" Hromas

V San Sebastianu vám doporučuji navštívit ulici Calle Fermin Calbeton. Je fuk, do kterého podniku zajdete, všechny jsou super. Mně byl osobně doporučen podnik Borda Berri, který měl bohužel v době mé návštěvy zavřeno. V Hondarribia jsem měl to štěstí (nebo smůlu?), že se právě konal místní tradiční závod veslic, takže město praskalo ve všech švech a moje návštěva pintxoterie Gran Sol se kryla s masovým bezuzdným popíjením a futrováním se pravděpodobně nejlepšími pintxos široko daleko. Gran Sol byla narvaná, jako je asi jen jednou za rok, bohužel právě když jsem přijel i já.

Čtěte také

Tady jsem také ochutnal fantastické cordero asado, pečené jehně, maličké úhoře angulas a sušenou tresku. Jen škoda, že baskická a španělská kuchyně je pro Českou republiku tak málo objevená. A tímhle povzdechem končím svou španělskou sérii.