Ve vlastní šťávě s Maškrtnicí o focení jídel na Instagram i do časopisů. „Dřív se to nedalo jíst“

24. červen 2018
Markem Bartošem se na plný úvazek věnuje focení jídla

Jestli vás něco přitáhne do nově otevřené restaurace nebo ke koupi drahé kuchařky, jsou to krásné obrázky plné sytých barev a šťavnatých odlesků nádherných jídel. Fotografie na Instagram a do knihy nebo na plakát se ale liší. O tom, kdo a co vytváří fotku, do které máte chuť se zakousnout, a co se při komerčním focení jen kašíruje, jsme si povídali s Markem Bartošem, který se na plný úvazek věnuje focení jídla.

Focení jídla se v posledních deseti letech výrazně proměnilo. „U prvních zakázek, které jsem měl, se to jídlo nedalo jíst. Brambory se nedovařovaly, barvily se kurkumou, grilované maso se nedopékalo, jen se udělaly hnědé proužky,“ říká Marek Bartoš. „Bylo to proto, aby se jídlo dalo fotit dlouho a vydrželo pod světly a foťákem. Fotili jsme třeba i skleněný jahody, to dnes není. Poslední dobou pozoruju návrat k přirozenosti, na jídlo mám po focení fakt chuť, brambory bych nasypal zpátky do hrnce a maso dal do trouby.“

I když na Instagramu vidíte krásné fotky i od „amatérských“ fotografů, ty profesionální jsou obvykle jiné. Minimálně tím, že si u přípravy jedné fotografie nemusí fotograf neustále utírat umazané ruce od posouvání steaku na talíři, aby se pěkně leskl. Podobně jako jakékoli jiné focení i fotografie jídla je týmová práce. Účastní se ho většinou minimálně fotograf, foodstylista a dekorstylista. „U foodstylisty jde o všestranně kuchařsky vzdělaného člověka, který jídlo umí uvařit i hezky naservírovat, od sashimi z tuňáka po svatební dort,“ vysvětluje Bartoš. „Dekorstylista pak shání všechno kolem – od nádobí přes příbory, podklady, pozadí, která maluje a kašíruje. Bez těchto profesí se neobejdu, jsou to moje pravá a levá ruka, já to režíruju.“

Marek fotí jak kuchařky známých televizních kuchařů, tak časopisy i obalovou fotografii, používanou na potravinách. Každý typ focení si žádá svoje, největší potíží není příliš hnědý guláš, ale dohoda s klientem. „Problém je třeba v množství – klient chce, aby na fotce bylo to, co je v obalu, třeba 100 gramů masa. Jenže to nevypadá chutně, maso je plné vody, smrskne se, nejde to ukrojit. V podstatě zmizí. Rád bych to dodržel, i celý tým, ale nevypadá to chutně. Musíš počítat s tím, že to chce vždycky větší kus.“ A s tím, že jsou fotky pouze ilustrační, by měl počítat i zákazník.

Komerční focení například v případě produktové nebo plakátové fotografie je vždycky o něco náročnější, protože do příprav mluví více stran. „Zadavatel, klient, reklamní agentura, produkce s fotografy té společnosti, předtím se řeší několik schůzek, jak to má vypadat, dekor...“ Často se řeší i úplné drobnosti, nejen to, jestli zvolené pozadí bude ladit s logem a vzbuzovat chuť k jídlu, ale kousek salátu v burgeru, a jestli není moc nebo málo semínek na housce. „U časopisů a knih je to emotivnější, dopředu se můžu s autorem nebo vydavatelem domluvit a vymyslet si to. Mám volnější ruku a možnost být kreativnější.“

Návod na ideální fotku Marek nedokáže popsat. I když se trendy a dekory mění a jednou je v kurzu dramatická tmavá scéna se starými příbory a nádobím, podruhé minimalismus na bílé ploše, zásadní je stejně ve finále obsah misky. „Nehledám technický záležitosti, jestli má jít světlo zprava, nebo svrchu. Pro mě je důležitý, když si začnu u fotek poslintávat, když mám na to jídlo chuť. Jak sleduju třeba Instagram, tak na spoustu věcí mám chuť, nechci lidi plísnit za špatné ohnisko, důležité je, že si to chci vzít a ochutnat.“ Snad jen rada pro začínající fotografy. „Najděte si dobrý zdroj denního světla. Položte si talíř co nejblíže k oknu na parapet nebo si přisuňte k oknu stůl a vyfoťte to.“

Proč začal Marek fotit jídlo a jak se to naučil? Co ho u focení jídla rozčiluje? Jsou nějaké jednoduché triky, jak si u focení jídla pomoct? Poslechněte si celou Šťávu.