Ve vlastní šťávě s Maškrtnicí: Ve městech i na polích je spousta jídla, stačí ho sklidit

20. červenec 2018
Ve vlastní šťávě

Chybí vám kontakt s půdou a cítíte odcizení od ovoce a zeleniny, kterou jíte? Pěstovat pár rajčat na parapetu činžáku je sice příjemné, ale nedostatečné, proto je nejlepší vyrazit na nejbližší pole nebo se porozhlédnout v blízkém parku. Spolu se Zuzanou Štěpničkovou z organizace Zachraň jídlo jsme řešili, kam zasadit zeleninu nebo ovoce, když člověk nemá vlastní zahradu, a proč tolik plodin zůstává na polích nesklizených.

Městský člověk bez zahrady může zkusit lovit na divoko v opuštěných sadech, parcích a lesích. Zuzka doporučuje pro začátek komunitní mapu dostupného ovoce. „Skupina Na ovoce zorganizovala mapu, díky které můžete snadno najít, co a kde si můžete ve vašem okolí nasbírat.“ Jen v samotné Praze najdeme množství historických sadů a lesoparků, kde postupně člověk sklidí všemožné dobroty, od divokého česneku přes letní jablka, třešně i pozdní hrušky. Zodpovědný uživatel mapy by samozřejmě neměl hamounit jenom pro sebe, ale také se dělit o své objevy a přidávat skutečně pouze místa, kde je legální sbírat.

Přes čáru: Ovoce a zelenina se dá sehnat i jinde než jen v regálech nebo na trzích

03708839.jpeg

Obcházení zavedených distribučních řetězců už dávno není známka punku. V hudebním průmyslu se s ním možná začalo, teď tento přístup vidíme např. v průmyslu potravinovém. Další na řadě bude zřejmě byznys s energiemi, alespoň sousední Německo už se vydalo tímto směrem. Možná to vypadá jako hudba budoucnosti, ale v refrénech slyšíme staré známé tři akordy.

Můžete na divoko i sbírat, ať už jsou to typicky houby a borůvky v lese, nebo bezinky či zapomenuté odrůdy švestek. „Na zemi se teď taky objevují žluté kaluže plné špendlíků nebo mirabelek, což jsou vlastně odrůdy švestek, a je škoda je nechat jen tak opadat.“ Mirabelky, myrobalány i bezinky lemují leckterý park jako okrasné křoviny, a dokud neplodí, ani si jich nevšimneme. Mikrošvestky hrají barvami od žluté přes temně fialovou a skvělé jsou hlavně do zavařenin. Zdánlivě neoddělitelné pecky se po rozvaření přecedí přes hrubé síto a vzniknou tak exkluzivní džemy.

Můžete také pomáhat a vyrazit paběrkovat. Paběrkování znamená sklízení ovoce nebo zeleniny, které jsou na poli navíc. „Je to taková zapomenutá tradice, dřív se jezdilo paběrkovat třeba v rámci těláku – podobně jako na chmelové brigády. Posledně jsme sbírali cibuli, která namokla, takže kvůli vlhké vrchní vrstvě nebyla prodejná – a na poli jí zbylo několik tun.“ Dobrovolníci ze Zachraň jídlo organizují paběrkovací výjezdy několikrát ročně, ale zapojit se a zkusit oslovit místního zemědělce mohou lidé i sami, Zachraň jídlo mimo jiné nabízí i paběrkovací manuál. „Zemědělci jsou obvykle velmi vstřícní, je samotné štve, kolik se toho znehodnotí,“ povzbuzuje Zuzka.

Jahody

Důvodů, proč tolik zeleniny zůstává na poli, je mnoho. „Nejde jen o regulace Evropské unie, ale jsou to i samotné řetězce, které mají obrovské brožury s přísnými kritérii pro nákup zeleniny. Kromě toho je na zemědělce vyvíjen velký tlak ze strany nákupčích, protože je potřeba v konkrétní čas dodat smluvené množství plodin. Ovšem ne vždy nákupčí smluvené množství odeberou, takže pak zůstává u výrobců ladem.“ U ovoce je situace trochu jiná, přebývá také, jen v menších množstvích. Na polích zůstává drobné ovoce, které se sbírá mechanicky – ale stroje ho neposbírají všechno. „Teď jsme byli sbírat rybíz. Stroj se nedokáže dostat do nižších pater nebo dovnitř keře a zůstává tam toho mraky.“ Napaběrkované ovoce a zeleninu, kterou dobrovolníci sami nesní, pak z většiny odváží do Potravinové banky. Ta se postará o rozdělení do mnoha charitativních organizací. „Člověka vždycky zarazí – i když už to dělá poněkolikáté –, kolik tun tam zůstane,“ uzavírá Zuzka. „Čeká nás hodně práce.“

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

Zmizelá osada

Koupit

Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.