Ve východní Evropě opakujeme krutost Západu, jen turbo rychlostí, říká filozofka Marina Gržinić

18. duben 2022

Marina Gržinić je slovinská filozofka, členka Slovinské akademie věd a umění, umělkyně a kritická teoretička. V rozhovoru rozebíráme, jaké je postavení střední Evropy v postkoloniálním světě, jak se selháními postsovětské transformace souvisí nacionalismus nebo co s tím má do činění válka na Ukrajině.

Je na nacionalismu bývalého sovětského bloku, východní Evropy, něco specifického? Problémy s nacionalismem jsou i v USA nebo Británii.

Je to užitečná ideologie. Slouží jako štít, který skrývá kriminální činy. Být součástí kapitalismu znamená, a během posledních 30 let znamenalo, podporovat mafiánské státní struktury. Bývalým členům komunistické nomenklatury nebo jejich dětem totiž pak začalo jít jen o peníze. A velmi doslova vyrabovali všechno, včetně toho zbytku silné ekonomiky, kterou jsme ve Slovinsku měli. Nedokázali řídit, ale jen prodávat a vydělávat na tom.

Čtěte také

Jak dopady takové věci zakryjete? Národovectvím. Prodáte lidem myšlenku přirozeného národního státu. Ta jde ruku v ruce s patriarchálními tendencemi. A zatímco lidé proklamují základní nacionalistické fráze –⁠ jsme výjimeční, jsme silní, nenávidíme ostatní –⁠ ztratíte všechno. Svobodu, práva, ono minimum, které sekulární socialismus vybudoval, jako jsou například potraty. Za socialismu byly potraty povolené! Podívejte se, co se děje v Polsku.

Někdy se o postavení východní Evropy mluví jako o semiperiferii, která je zároveň součástí bohatého severu, ale sama byla kolonizována – Sovětským svazem nebo vlivem skutečných koloniálních mocností. Co na to říkáte?

Podle mě je velmi špatné říkat, že jsme kolonizovaní. Nemyslím si, že je ta paralela s kolonializací jiných zemí udržitelná. Historicky vzato byl kolonialismus něco, co bylo vyváženo za hranice evropské půdy. Pokud navíc řekneme, že jsme byli kolonizovaní, je to mlžící nástroj právě takového jedovatého nacionalismu, o němž jsme mluvili. Možná jsme byli v jistém smyslu marginalizovaní, podléhali jsme jinému druhu vlivů, ale podle mě by se se slovy, jako je kolonizace a kolonialismus, mělo nakládat opravdu s rozmyslem.

Marina Gržinić

Marina Gržinić

Marina Gržinić je filozofka, teoretička a umělkyně. Působí na Institutu filozofie Slovinské akademie věd a umění, učila také na Akademii výtvarných umění ve Vídni. Spolu s Ainou Šmid tvoří video art a novomediální umění. V osmdesátých letech aktivně působila v lublaňské undergroundové a queer kultuře.

Co můžeme, je přemýšlet o konkrétní podobě modernizace, prvním a druhém světě, okcidentální moci, historii socialismu, zejména o vlivu druhé světové války a různé geopolitické distribuci moci. To je samozřejmě důležité, třeba i s ohledem na Ukrajinu. Ale nemůžeme říkat, že jsme byli polokolonizovaní. Je to štít a krytí hypernacionalismu a strukturálního rasismu. Naše země mají typickou hyperkapitalistickou podobu, máme romskou populaci, která je většině naprosto podřízená, není součástí celé společnosti. Na Slovinsku, v Česku, na Slovensku. Jen se podívejte z okna.

Proč rozdělujeme uprchlíky na ty skutečné a falešné? A jak souvisí posttransformační traumata a globalizace nebo rozpad Jugoslávie? Poslechněte si celý rozhovor.

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...

Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

hurvinek.jpg

3 x Hurvínkovy příhody

Koupit

„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka