Vlněna ve Špíně: Důležitá je lokálnost
Noiserockové trio Vlněna si hned do startu stanovilo jasný a zároveň dost neobvyklý koncept. Nebo snad víte o jiné kapele, která by se pojmenovala podle bývalé fabriky a všechny svoje texty zasvětila konkrétnímu městu?
Váša, Majty a Tomáš dorazili do únorové Špíny, aby nám vyložili, co že to mají s tím Brnem. „Je to město, který nás dalo dohromady,“ vysvětluje Váša. „Pro mě ty texty nejsou o Brně, jsou o nějakým místě, což je shodou okolností Brno. Brno je něco jako mantinely, syžet, ve kterym se pohybuje naše vyjádření,“ doplňuje ho Majty. Kontexty se u Vlněny vrství jeden přes druhý – kromě vlastních textů kluci po svém pojali třeba i básně brněnských bardů Skácela a Blatného.
Kromě Brna jsme probrali nejrůznější hudební inspirace Vlněny od komplikované jednoduchosti Hammerhead nebo Vaz po lyrickou stopu domácích veteránů Gnu, novinky u tzv. domovských kapel (Or i Unna chystají čerstvý materiál) a především aktuální kazetové splitko se slezskými kozáky Kurac.
Podívejte se také na web Tohle město maká.
Jestli chcete zjistit, jak se takhle hrubozrnná muzika převádí do akustické podoby, kdo z kapely hraje na violoncello, s kým si Vlněnu pletou hospodské nebo kdo je „naštvaná zrzavá holka“ (licence Petr Wagner) na obalu splitka, poslechněte si záznam hodně zvlněného vydání Špíny. Vzdělávací okénka do historie brněnského textilního průmyslu v ceně.
Playlist:
Vlněna – Tohle město maká, 2:32 (MMM, Tape-ty)
VSS – In Miniature, 2:20 (Nervous Circuits)
Vlněna – Černý pole, 2:15 (MMM, Tape-ty)
Baton Rouge – Cours Tolstoï, 4:40 (Adagio830, Purepainsugar, Bakery Outlet Records)
Vlněna – Žlutej kopec, 3:01 (MMM, Tape-ty)
Kurac – Pražská čtvrť, 2:48 (MMM, Tape-ty)
Nod Nod – Lullaby, 5:50 (samizdat)
Hlinomaz – Rtěnka, 3:06 (Stoned to Death)
Vaz – They've Won, 2:24 (Gold Standard Laboratories)
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.