Vztahy otců a dcer: Na koupelnu se neťuká

23. říjen 2020

Vztah otce a dcery se někdy názorně popisuje souslovím „tátova holčička“. Ženský svět je pro otce trochu neznámá krajina. Situace se navíc komplikuje v době, kdy dcera dospívá a z holčičky, kterou doteď táta koupal a choval na klíně, se stává mladá žena, které už se nehodí klepat na koupelnu.

„Když se klientek zeptám na jejich vztahy s muži, většinou začnou popisovat své vztahy partnerské a sexuální, a přitom jako by zapomínaly na to, že jeden z nejdůležitějších mužů v jejich životě je otec,“ popisuje svou zkušenost z terapie psycholog a psychoanalytik Jan Šikl v dalším dílu speciálu Diagnózy F o vztazích rodičů a dětí.

Vzhledem k tomu, že řada manželských párů se rozpadá a mnoho dcer vyrůstá z různých důvodů bez otce, může jim tento vztah chybět a s ním i některé důležité věci, které se v něm měly odehrát. „I když tam otec není, tak tam vlastně je, ale v té podobě, že není přítomný,“ dodává Šikl.

Aleš Kuda a Jan Šikl

Podle psychologa Aleše Kudy navíc nepřítomný otec může mít i jinou podobu. „Někdy je to tak, že táta tam je, sedí na gauči, ale vlastně není, protože není k dispozici, nefunguje tak, jak by bylo potřeba,“ říká Kuda.

Terapeuti někdy s nadsázkou říkají, že za tím, že si žena hledá nevhodné partnery, stojí nevyřešený vztah s otcem. A řada žen se tomuto nařčení v terapii zpočátku brání. Právě psychoterapie je prostor, kde se tato témata dají otevírat a řešit.

Jak se ve vztahu otce a dcery zachází s intimitou a rodícím se ženstvím? Čím by měl táta vybavit dceru na cestu do světa? A jak těžké je pro otce přijmout partnera své dcery? Poslechněte si Diagnózu F o vztazích otců a dcer s psychology Janem Šiklem a Alešem Kudou.

autor: Adéla Paulík Lichková
Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.