Wolves in the Throne Room vyměnili black za ambient

10. červenec 2014
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 03162632.jpeg

Možná to bude pro někoho překvapení, ale black metal a ambientní hudba k sobě mají celkem blízko. Tyto dva zdánlivě zcela odlišné žánry se potkávají v důrazu na budování atmosféry, do níž chtějí lapit posluchače. Postupy ambientu či syntezátory tak nejsou v black metalu ničím výjimečným.

I tak je ale páté studiové album amerických blackových hrdinů Wolves in the Throne Room nazvané Celestite překvapivým úkrokem – desku totiž tvoří kvintet ambientních remixů či reinterpretací skladeb z jejich poslední desky Celestial Lineage, které se obejdou bez bicích, vokálů a většinu času i kytar.

Bratři Weaverové z Wolves in the Throne Room ohlásili po vydání alba Celestial Lineage pauzu, a dokonce naznačovali, že kapela už nemá moc kam jít dál. Deska z roku 2011 skutečně byla v mnohém završením jejich cesty, na níž definovali kontury žánru známého jako post black metal. Ten vysvlékl nejextrémnější metalový výhonek ze satanistických bubáků a dodal mu bezmála existenciální rozměr. Celestite jde ještě dál, umazává agresivitu kytarových riffů a z žánru zachovává jen atmosféru.

Black metal má se syntezátory dlouholetý milostný vztah – od Bathory a Celtic Frost přes elektronické desky Ulver až po ambientní nahrávky, které Varg Vikernes alias Burzum natáčel ve vězení. Wolves in the Throne Room stejně ale nejvíce připomínají německé pionýry jako Tangerine Dream či Klause Schulzeho, kteří se na začátku 70. let pustili do objevování možností elektronické hudby. Někomu pak budou skladby jako Turning Ever Towards the Sun připomínat Vangelisův soundtrack k filmu Blade Runner.

03162630.png

Když už je toho syntezátorového bublání příliš, musí přijít na záchranu kytary či dechy – jako v patnáctiminutovém opusu Celestite Mirror. Tady se Vlci přiblížili až kamsi k majestátnímu sludge doomu alba Monoliths & Dimensions, na němž se Sunn O))) pokusili propojit svět drone metalu a soudobé vážné hudby. Wolves in the Throne Room měli k dispozici stejného producenta Randala Dunna i spoluhráče Stevea Moora, nicméně jejich ambice nesahaly do takových výšin. Celestite je tak hlavně deskou pro fanoušky, kteří si chtějí zažít klíčové momenty jejich postblackového majstrštyku trochu jinak. A v tom deska svůj účel splňuje na výbornou.

Čtěte také

Wolves in the Throne Room – Celestite (Artemisia Records, 2014)
Hodnocení: 75 %

03162631.jpeg
autor: Karel Veselý
Spustit audio