Záchranář Tomáš Kouba: U lidí vidím ochotu pomáhat. Umírání je součást života, všechny nás to čeká

5. září 2021

„Vidíš, že někteří lidé neměli štěstí – měli smůlu. Ty příběhy jsou občas fakt smutné. Najednou si začneš uvědomovat, jak jsi na tom dobře, že jsi zdravý, máš zdravé děti, zdravou manželku, rodinu. To klišé se opravdu stává čím dál tím reálnější, protože vnímáš svět úplně jinak. Je ti jedno, že děti počmárají zeď, že ti někdo naboural auto,“ popisuje Tomáš Kouba.

Tomáš je už přes dvacet let členem záchranné služby hlavního města Prahy, zároveň je otcem dvou dětí a lektoruje. Všechno navíc zvládá bez sleziny a s jednou ledvinou, jelikož ho v 19 letech na kole srazilo auto a o orgány přišel. Na party ovšem viditelnou jizvu schovával za příběh, že ho v Amazonii pokousal krokodýl.

„Nikdy jsem si neuměl představit, že bych dělal v kanceláři. Nevím, jestli je to tím, že jsem od malička jezdil na vandry a trávil spoustu času venku, ale chtěl jsem práci, která nebude pořád stejná. Která bude zajímavá a bude mě bavit. To záchranka splňovala,“ popisuje, co ho na práci záchranáře přitahovalo.

Vzorem mu jsou jeho děti a maminka. „Kdyby se mi podařilo být takový rodič, jako byla máma, tak bych byl šťastný člověk. Táta měl své vlastní démony. Byl to dobrý otec, ale nikdy jsme nevedli otevřený rozhovory,“ vysvětluje.

Na psychotestech Tomášovi sice řekli, že je emočně plochý, ale stále ho dojímají lidé kolem něj: „Kolikrát mě dojme, když vidím starší pár, jak spolu jde ruku v ruce po městě. Že spolu zůstali desítky let a stále se drží za ruce nebo si dají pusu. To mě dojímá.“

Proč je sestra jeho nejlepší kamarád? Rozmazluje své děti? Kdy naposledy běsnil? A co se mu při službách honí v hlavě? Odpovědi uslyšíte v novém díle Pochlap se s Tomášem Koubou.

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.