Zaměřeno na Východ. Východiska o bukurešťském magazínu Kajet

„Touha a potřeba založit časopis Kajet, žurnál východoevropských setkání, byla založena na osobní, velmi subjektivní a do jisté míry i terapeutické iniciativě: chtěli jsme poznat sami sebe, naši identitu a minulost, dozvědět se víc o historii našeho regionu,“ říká Laura Naum.

„Kajet jsme začali s cílem změnit pohled na východní Evropu, ale to se postupně stalo druhořadým. Mezitím jsme si uvědomili, že je možná důležitější, abychom my sami pochopili tento region, protože je toho ještě spousta, co se o něm můžeme naučit. Pokud mluvíme o permanentním pohybu, který charakterizuje východní Evropu, musíme uznat, že většina sociálních a politických změn není našemu cíli příznivá, počínajíc xenofobií utečenecké krize v Maďarsku až po fakt, že práva žen v Polsku a jinde se moc nezlepšila. Co se týče budoucnosti východní Evropy, můžeme mluvit o určité beznadějné naději. Jsme zmateni, ale plní naděje,“ dodává Petrică Mogoş.

Poslechněte si speciální mix ke druhému číslu Kajetu:

Kajet, inspired by the French cahier (notebook), is a new journal founded on the backdrop of the industrial topography of Bucharest's Titan neighbourhood by Petrică Mogoş and Laura Naum as an independent platform for new paradigms, exploring the transformation and marginal narratives about Eastern Europe. Kajet is an English language platform for academic, artistic reflections of this region. Their current, second issue is dedicated to utopias. “The need and desire to start Kajet, a journal of Eastern European encounters, was above everything else based on a personal, very subjective, perhaps to a certain extent even a healing or therapeutical initiative: first of all, to come to terms with our own self, identity, and past, to learn more about our own history as a region,” says Laura Naum.

“We started this project with changing the perception of Eastern Europe across the world as its main objective, but this has become secondary in the time that has passed since. In the meantime, we realised that it’s equally or even more important to understand the region ourselves, to learn more about it, because there is so much to learn. So if we are to talk about the perpetual flux that characterises Eastern Europe, we have to concede that most social/political shifts have been rather unfavourable to our cause, from the xenophobia of the migrant crisis in Hungary to the fact that nothing is right about women’s rights in Poland and elsewhere. When we talk about Eastern Europe’s future, the idea of a hopeless hope takes over. We are disoriented, but hopeful, we are forgetful but we do show signs that we can regain consciousness,” explains Petrică Mogoş.