Závist nebo nuda jsou někdy skvělými impulsy, žádná emoce není špatná, říkají autoři Knihy pocitů
„Pocity tu jsou s námi, říkají nám, jací jsme a jak vnímáme svět kolem. Nemá smysl je dělit na dobré a špatné, ale přijmout je a co nejlíp poznat. Tak se dozvíme víc o sobě i o světě,“ říkají manželé Starých, kteří společně s Janou Draberovou napsali pro děti Knihu pocitů o různých emocích.
Oblast pocitů bývá někdy zjednodušeně spojovaná se slabostí. Ale to, že si dovolíme pocity mít, je známka naší zralosti,“ myslí si Milan Starý, který knihu ilustroval. „Pocity mívají někdy nedostatečnou váhu, třeba i u role státníků. Můžeme si být s někým fifty-fifty materiálně, ale pokud dám navrch najevo, že ten druhý je pro mě méněcenný, že vůči němu nemám respekt, je to závažnější než zmíněné vyřešené hmotné věci,“ dodává.
„Ke každé kapitole je i informace, k čemu je nám daný pocit dobrý. Protože i závist nebo nuda mohou být skvělými impulsy a já bych se za ně přimluvila,“ říká speciální pedagožka a logopedka Ester Stará.
Autoři Knihy pocitů dali každému z pocitů barvu a zaměřovali se i na to, jak tu kterou emoci fyzicky prožíváme ve svém těle. „Kniha byla původně orientovaná na lidi s poruchou autistického spektra, kteří ne vždycky dokážou pocity správně číst. Proto mě napadlo jít přes fyzično, přes to, co se nám děje v hlavě, v břiše, v končetinách. A funguje to nejen pro děti na spektru,“ popisuje Ester. „Na besedách s dětmi zkouším, jak by se do toho pocitu postavili. Jak se stojí odvážně, jak když mám strach nebo radost.“
„Bereme knížku jako prostor ke sdílení,“ říkají autoři Knihy pocitů. Poslechněte si rozhovor s Ester a Milanem Starých.
Související
-
Proč existují sprostá slova, když se nesmějí používat? Těžší knihu jsem nenapsala, říká Anna Durnová
„Některé věci v naší společnosti jsou nedomyšlené nebo nespravedlivé a my se někdy zdráháme o nich dětem vyprávět,“ říká politoložka a spisovatelka Anna Durnová.
