„Ze západního strachu z Číny je cítit xenofobie,“ říká designérka Wang

20. květen 2019

Práce Xiaowei Wang překračuje hranice oborů. Šéfredaktorka magazínu Logic a doktorandka na Univerzitě v Berkeley propojuje design a umění s akademickými metodami. Ve svém výzkumu se věnuje dopadům technologií na čínský venkov a popisuje, jak digitální svět ovlivňuje život chudých lidí: „Farmáři pomáhají trénovat neuronové sítě nebo třídit data.“

Co kvůli našemu západnímu pohledu na čínském technologicko-společenském vývoji přehlížíme?

Lidé si neuvědomují, že technologický vývoj je v Číně nástroj ekonomické a společenské stability. O Číně se většinou mluví několika ustálenými způsoby. Jako o drakonickém, totalitním státu nebo jako o zemi, která chce skrze své technologie ovládnout svět. Zapomíná se přitom na to, že Čína má spoustu vlastních, domácích problémů a zemi trápí velká příjmová nerovnost, horší než ve Spojených státech. Na čínském venkově je stále hodně chudých lidí. Čína proto na technologie pohlíží optikou rozvojové země. Jsou pro ni katalyzátorem pro zvyšování životní úrovně.

Pro New York Times jste na adresu čínských technologických firem řekla: „Musí jít naproti širší veřejnosti, přičemž zhruba půlka z ní žije na venkově nebo z něj pochází.“ Napadá mě, jestli to nesouvisí třeba s třídní strukturou čínské společnosti. Jak vztah mezi technologiemi a materiálními podmínkami v Číně vypadá?

Venkov zabírá polovinu Číny a čínský registr domácností vás do velké míry poutá k místu, kde se narodíte. Pokud bych třeba já pomýšlela na svatbu nebo potřebovala jít k doktorovi, bude mě systém tlačit k tomu, abych zůstala v rodném regionu. V Číně je zároveň hodně malých zemědělců, kteří pracují především manuálně, automatizace tu není tak pokročilá jako v USA nebo Evropě. Centrální vláda letos vydala významný dokument, plán revitalizace venkova. Velkou roli v něm hrají technologie, díky kterým se mají zlepšit ekonomické podmínky. Cílem je, aby lidé na venkově zůstávali.

Xiaowei Wang je designérka, umělkyně a doktorandka na Univerzitě v Berkeley. V současnosti natáčí dokument o technologickém vzestupu Číny a píše knihu o proměnách čínského venkova. Je kreativní ředitelkou časopisu Logic.

Zájmy technologických firem a vlády se tak zajímavě překrývají. Mohl jste slyšet o streamerské scéně. V Číně je obrovská, fascinující ekonomika živých internetových přenosů. Kdokoliv si může stáhnout aplikaci, začít vysílat a sbírat fanoušky. Když chtějí fanoušci ocenit vaši práci, kupují vám za reálné peníze virtuální samolepky. Lidé na venkově toho ve velkém využívají a někteří jsou dost slavní. Typickým příkladem je Keng Šuaj. Ten podobně jako mnoho mladých Číňanů pracoval ve městě, a když se vrátil domů, začal ve své dílně vytvářet věci, kterým říká „zbytečné vynálezy“. Vyrobil třeba hřeben ze sekáčku na maso a lidé mu za předváděčky jeho výrobků posílají peníze. Mluvila jsem s klukem, co hraje na pánve jako na bicí. A má miliony sledujících.

Řada vesnic se taky zapojuje do internetového obchodování. Farmáři čím dál častěji prodávají svoje papriky nebo vejce online. To je sice složitější, potřebujete k tomu infrastrukturu, ale je to další ze způsobů, kterými si lidé z venkova snaží pomocí technologií zlepšit svoje postavení. Jsou v tom obecně velmi vynalézaví. Pomáhají trénovat neuronové sítě, třídit data a spoustu dalších věcí.

Nedávno jsem viděl dokument Streamující lidová republika. Vypadalo to, že technologie jsou s každodenním životem Číňanů spjaté velmi těsně, víc než na Západě. Je to v Číně opravdu jiné? A pokud ano, jak?

Nejsem si jistá, že je to specificky čínská věc. Možná je to prostě tím, že je v ní hodně lidí, a tak musíte často čekat ve frontách. V nich se lidi baví třeba sledováním online videí. Momentálně je populární videoaplikace Tik Tok, na její uživatele narazíte v Číně kdekoliv. Základní infrastrukturu ale samozřejmě představují mobilní platby. Přes smartphone zaplatíte i v těch nezapadlejších vesnicích. Společnost Alibaba, která vlastní platební bránu AliPay, rozmístila po čínském venkově fyzické portály, skrze které jde využívat jejich služby – vybrat si peníze, nakupovat po internetu a tak dále. Snaží se tak ovládnout venkovský trh. A projevuje se to i jinde. Během každoročních oslav jara na čínské televizi měli scénku, ve které se pár snaží tajně poslat peníze svým rodičům přes WeChat od Tencentu.

Není hlavním důvodem, proč se mezilidské vztahy tolik přesouvají na internet, prostě fyzická velikost Číny?

Dlouhé vzdálenosti hrají roli. A zajímavě to souvisí s vnitřní migrací. Mladí lidé z venkova sice ve velkém odcházejí za prací do měst, většina si tam ale nemůže dovolit zůstat. Děti migrantů mají ztížený přístup do městských škol nebo ke zdravotní péči. Často se tak stává, že zatímco mladí členové rodin pracují ve městě, senioři nebo malé děti zůstávají na venkově. Těm technologie pomáhají.

Lidé narození ve městech jsou pod čím dál větším tlakem, mluví se o nich jako o čínských vlcích. Abyste uspěli, musíte mít ostré lokty. V čínských metropolích jsem cítila silnější kariérní tlak než kdekoliv jinde. Řada mladých lidí, a obzvlášť mileniálů, vám řekne, že by se rádi vrátili na venkov a žili jako jejich prarodiče. Takoví lidé často sledují streamery z rurálních oblastí. Videa, v nichž se streameři procházejí po čajových plantážích, jsou pro ně nostalgická relaxace.

Otevřené hlavy jsou série rozhovorů s předními světovými intelektuály a intelektuálkami. Snažíme se představitosobnosti, které dokáží současnou realitu komentovat z nečekaných pozic a jejichž dílo překračuje hranice zavedených kategorií. Usilujeme o představení co nejširšího spektra názorů a myšlenkových proudů, které rezonují v současné společenské debatě v Západní Evropě, USA, Číně i dalších koutech světa a které mohou být zajímavé (i přes jejich kontroverzní či lokálnímu kontextu odcizený charakter) pro českého posluchače.

Podle Streamující lidové republiky to vypadalo, že streamování je krystalický příklad kapitalismu platforem, o kterém kriticky mluví západní teoretici a teoretičky. Vy o těchto technologiích ale přemýšlíte taky jako o cestách k ekonomické emancipaci. Jak to jde dohromady?

Myslím, že právě tohle je největší výzva, před kterou jako aktivisté, akademici a výzkumníci stojíme. Na jedné straně je to hrozivý turbokapitalismus. Platforma si bere 50 % příjmů svých uživatelů, kterým se to ale i tak vyplatí. Jenže zároveň nemůžeme od lidí z venkova chtít, aby s tím přestali. Oni ty peníze potřebují. Takže do jisté míry souhlasím, je to přesná charakteristika. Ale co s tím uděláme, nevím. Jak zlepšit materiální podmínky lidí na venkově, aby si nemuseli vybírat mezi streamováním a nějakou ještě hůř placenou prací? Na to nemám odpověď.

„Technologie se infiltrovaly do vztahů, podporují v nás sebelásku,“ říká teoretik Alfie Bown

Alfie Bown

Klíčem k pochopení cest, kterými nás technologie mění, je touha – alespoň podle mediálního teoretika Alfieho Bowna. „Korporace chtějí, aby bylo naše chování co nejpředvídatelnější,“ říká v rozhovoru, v němž kromě seznamek rozebíráme i videohry nebo digitální asistenty. A taky psychoanalýzu. Podle Bowna je to právě tato zdánlivě překonaná metoda, která nám umožňuje sledovat, jak technologie ovlivňují naše myšlenky a chutě.

V rozhovoru pro New York Times jste taky zmínila, že čínské technologické firmy na venkově nahrazují společenskou a sociální infrastrukturu. Jako by vznikal nový typ parastátní korporátní moci, která přebírá roli veřejného sektoru. Neznepokojuje vás to?

Je to fascinující, ale snažím být opatrná. Tencent a Alibaba samozřejmě nejsou nějak úžasné společnosti, ale když se s někým z jejich zaměstnanců bavíte, řeknou vám, že dělají dobro. Tyto firmy jsou v kontaktu se Světovou bankou a zapojují se do globálních rozvojových iniciativ Organizace pro výživu a zemědělství OSN. Třeba Alibaba má vlastní strategii pro rozvoj venkova a funguje tak trochu jako nevládní organizace, think-tank. Používá slovník jako z rozvojové země, zlepšuje prosíťovanost venkovských oblastí, zavádí mobilní platby. Například tradiční banky nemají na čínském venkově pobočky a zlepšuje se to jen pomalu. Alibaba je předběhla a nahrazuje jejich funkci. Upřímně ale sama nevím.

Nějaké negativní dopady ale musí takový vývoj mít.

Je jich mnoho a jsou hluboce problematické. A není to jen o Alibabě nebo Tencentu, ale týká se to i JD, což je další velký internetový hráč. Představitelé firem například přijdou za farmářem, který nemá žádné kreditové skóre, takže nemůže dostat půjčku – nejde dost dobře odhadnout riziko jeho byznysu, výnosnost pole. Technologické korporace ale nabízejí řešení. Nainstalují na jeho farmě kamery, které pomocí algoritmů pro rozpoznávání obrazu kontrolují jeho plodiny, složí a ohodnotí jeho farmářské portfolio. Zatím je to v pilotní fázi, ale myslím, že to bude mít úspěch – kdo z chudých farmářů by nechtěl mít přístup k půjčkám? Přináší to samozřejmě zásadní problémy týkající se soukromí a bezpečnosti, firmy tak upevňují monopolní postavení. A je to cesta, jak nabízet finančně méně gramotným lidem neférové produkty. Samozřejmě musíme počkat, kam se to vyvine, ale když se podívám na Ameriku a jejich hrozný kreditový systém, nejsem moc optimistická.

Někteří lidé mají pocit, že Západ, a Evropa obzvlášť, zůstává v rozvoji technologií a vůbec vlivu na světovou geopolitiku oproti Číně pozadu. Co na to říkáte?

Rozhodně nesouhlasím. Lídrem v technologickém světě je ještě pořád Amerika, a jak jsem říkala, Čína má spoustu vlastních problémů. Nejvýraznějším z nich je chudoba – a čínská vláda není hloupá. Jak z historie víme, velké množství chudých rolníků může svrhnout režim a provést revoluci. Z venku to může vypadat, že se Čína na mezinárodním poli hodně angažuje, ale vedení země má jako prioritu svoji vnitřní situaci. Co se týče Evropy, myslím, že věci tu vypadají pomalejší taky proto, že je tu víc regulací. To je skvělé. Zrovna jsem se z Evropy vrátila a říkám si jen: „Prosím, prosím, nemůžeme taky mít evropský model?“ Myslím, že je důležité být v technologickém vývoji spíš obezřetnější.

„Lidé zoufale hledají odpovědi na automatizovanou budoucnost,“ říká temný filozof Nick Land

Nick Land

Vliv filozofa Nicka Landa na současnou intelektuální scénu je nedocenitelný. V jeho práci se potkává H. P. Lovecraft a vize světa ovládaného umělou inteligencí. Jak se dívá na prudký rozvoj umělé inteligence, který sám v 90. letech předpověděl? V rozhovoru Land analyzuje tříštící se dosavadní světový řád a mluví o propojení politiky a fikce.

Nehraje v obavách z Číny roli třeba i lehká xenofobie?

Mám ten pocit, ale není to nic nového. Na konci 80. a začátku 90. let chovali Američané nelibost vůči Japonsku, protože tehdy bylo v technologickém vývoji napřed. A upřímně mám pocit, že je strach z Číny pro řadu politiků užitečný. Mohou na animozitě vůči ní stavět národní vědomí, Čína je protivník, proti kterému se Američané mohou semknout. Obzvlášť v takto fragmentovaných politických časech je to pro ně výhodné. Vždyť americká extrémní pravice i levice jsou dnes proti Číně.

Poslední citace: „Je vzrušující přemýšlet nad technologiemi optikou jiných kultur a jejich hodnot – například v Číně je to kolektivita, komunita, rodina.“ Na Západě se přitom často mluví o tom, že nás technologie naopak jeden od druhého vzdalují. Jak Číňané a Číňanky používají technologie k prohlubování mezilidských vztahů?

Pokaždé, když se vrátím do Číny, vidím, jak technologie mění vztah mezi mou neteří a její babičkou. Je to úžasné. Rychlé stárnutí populace je v Číně velký problém, do jisté míry za to může politika jednoho dítěte. A technologie starým lidem nabízí hodně. Samozřejmě se vždycky musíme ptát, kdo na takových technologiích vydělává, ale osobně jsem optimistická. Technologie se mohou na utužování rodinných vazeb a solidarity podílet.

Podle statistik 50 % čínských rodičů dostává od dětí peníze, v některých rodinách je to povinnost. A k tomu můžete použít WeChat. Posledních pár let na čínském internetu koluje mem se starou babičkou, která poprvé používá WeChat, aby během oslav nového roku poslala příbuzným červené balíčky. Moje kamarádka se snaží přes internetový stream svoji babičku naučit programovat a spolu s ní se to může naučit ohromné množství lidí. Kvůli takovým příkladům mám naději, že technologie mohou zlepšit naše vztahy.

Živíte se jako designérka. Jaká je podle vás ta dnešní největší designérská výzva? Jak dělat design ve světě, který se neustále radikálně proměňuje?

Designéři podle mě musí najít politický hlas. Příliš dlouho jsme o designu a inženýrství přemýšleli jako o profesích, jejichž účelem je jen vyrobit tu nejhezčí, nejlepší věc. Znám to z vlastní zkušenosti, přistupovala jsem k navrhování jako k obyčejné práci. Přitom jako designéři máme obrovskou zodpovědnost. Pro koho svoje produkty navrhujeme? Komu vyděláváme peníze? A k čemu se naše práce doopravdy používá?

V určitých teoretických, uměleckých kruzích se mluví o sinofuturismu – specifické představě budoucnosti, která je spjatá s čínským technologickým rozvojem. Máte pocit, že k sinofuturismu patříte?

Moji práci by za sinofuturistickou asi označit šlo, ale mě víc zajímá rurální futurismus – budoucnost venkova, a to nejen v Americe, ale taky v Keni, Ghaně, Nigérii. Díky těmto státům máme co jíst, jsou plné továren a dolů, udržují naši civilizaci v chodu. Přitom jako bychom na jejich budoucnost zapomněli.

Podle designérky Xiaowei Wang Čína využívá technologie jako akcelerátor společenské změny. Jak spolu souvisí chudoba, zemědělství a umělá inteligence? Poslechněte si rozhovor o proměnách čínského venkova v digitálním věku.

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.