Zmar ve Špíně: Žánr nijak měnit nechceme, emo musí být patetické

24. květen 2018

Kapela Zmar, která hraje emo hardcore poznamenaný metalem, v květnu vydala svoji první velkou desku na LP. Do Špíny za námi dorazili tři čtvrtiny Zmaru – tedy Petr, Michal a Jehu – a povyprávěli nám o tom, jaké to je, když deska po nahrání „zmizí”, a jak si v Praze udělat kapelu z náplav. A řeč se kromě muziky točila i okolo zinů.

Zmar jsou spjatí s pražským prostorem Eternia, její členové jsou ale až na jednu kláštereckou výjimku z Plzně. Není totiž nic jednoduššího než v novém bydlišti oslovit staré známé. Zmar se původně měli jmenovat Marnost, ale jméno už bylo zabrané. Čtveřice poprvé zkoušela společně přibližně před 3 lety a do hudby se jim propsala i dřívější minulost v metalcoreových kapelách.

 

Zmar už od počátku hrají potemnělý emo hardcore s drásavými, nihilistickými texty. Posouvat hranice žánru se jim moc nechce, jak sami říkají. Mezi jejich hlavní inspirační zdroje patří kromě Orchid, kterým věnovali malý festival v klubu Underdogs, lokální emo kapely. Zpěvák Michal má českou emo scénu okolo Remek nebo Rutky Laskier hodně rád. Řeč byla ale i o italských emařích Raein – a kapela má pro Zmar zvláštní význam. 

Aktivity kapely Zmar se ovšem netočí pouze kolem hudby. Petr vytvořil malý zin s texty místo klasického vkladu do desky. Zároveň stojí i za zinem Nespavost, ve kterém se dočtete nejen o hudbě, ale i o starých počítačových hrách nebo podivnostech z YouTube.

O čem je československý postapokalyptický film Konec srpna v hotelu Ozon a proč část z něj umístili Zmar na svou debutovou desku? Kolik lidí se vejde na koncert u záchodů smíchovského klubu Underdogs? Odpovědi na tyto a další otázky najdete v záznamu Špíny s kapelou Zmar.

autoři: Judita Císařová , Miloš Hroch
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.