Zmatek v inventáři i nepřeskočitelné cutscény. Jakými vrtochy nás videohry rozčilují pořád dokola?
Jarda, Šárka a Lukáš se historicky poprvé rozhodli jít s kůží na trh a natočit epizodu Questu přímo před zraky svých posluchaček a posluchačů. Společně probrali, co je ve videohrách dlouhodobě nejvíc rozčiluje – od upovídaných postav po důvody, proč je kvůli trofejím po letech hrají jinak. A došlo samozřejmě i na zvídavé otázky z publika.
Jarda na úvod vyjádřil svou nervozitu z životního milníku, protože navzdory své dlouholeté podcastové historii nikdy žádný z nich nenahrával před živými lidmi nad rámec ostatních účastníků. A protože publikum z velké části tvořili herní vývojáři a vývojářky, rozhodli se moderátoři dát jim celou řadu tipů, čemu by se ve svých hrách ideálně měli vyhnout, pokud jimi nechtějí hráčstvu lézt na nervy.
Na paškál si tak společně s Lukášem a Šárkou vzali třeba přebujelou příběhovou expozici, ideálně okořeněnou ještě o postavy pohybující se různou rychlostí, stejně jako neschopnost komunikovat, jaké předměty se hodí nosit s sebou až do konce hry a kterých se naopak mohou zbavit. Došlo ale i na střelbu do vlastních řad a hrami podporované zlozvyky, stejně jako na poměrně povrchní záležitosti třeba kolem pojmenovávání her.
Nakonec moderátoři Questu vyhradili prostor také na dotazy, z nichž by některé snadno vydaly na téma samostatného podcastu. Ve zkratce tak odpověděli třeba na dotaz ohledně role herní žurnalistiky v dnešním světě nebo na palčivý problém o střetu obtížnosti a autorské vize.
Proč Lukáš nenávidí podtituly? Umí Jarda ignorovat sběratelské předměty? A proč Šárka nechce odevzdávat úkoly na dálku? Poslechněte si záznam z živého natáčení Questu z pražského Klubu FAMU.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.