10 x 10 = 100
Čtrnáctého ledna odstartoval slavnostní premiérou Projekt 100, největší klubová akce roku a její jubilejní ročník. Program letošního ročníku a hodnocení "deseti let s Projektem".
Projekt 100 asi není potřeba stálým posluchačům a čtenářům pořadu Radium představovat, ani jeho autora Jiřího Králíka. Jeden z nejznámějších organizátorů klubového hnutí v Čechách má na svědomí Zimní i Letní filmovou školu, Seminář archivního filmu, je jednou z nejdůležitějších postav v Asociaci českých filmových klubů. Od roku 1995 investuje svoje snažení do toho, aby každý rok přivedl na plátna deset filmů, které jsou podle něj kvalitní a kultovní. A to je právě Projekt 100. Vznikl jako zamýšlená stovka filmů ke stému výročí kinematografie, ale už příštím plánovaným ročníkem bude tato hranice překročena.
Z filmů loňských let lze namátkou jmenovat Nebe nad Berlínem, Bezstarostnou jízdu, Lovce jelenů, Tajnosti a lži nebo Občana Kanea. Dnes se jedná o takový "samozřejmý základ" - který byl ale vytvořen právě díky Projektu 100. Letošní Králíkova sestava 10 celovečerních + 1 krátký je taky pěkně "nabušená":
Annie Hall (Woody Allen, 1977)
Casablanca (Michael Curtiz, 1942)
Fanny a Alexandr (Ingmar Bergman, 1982)
Invaze barbarů (Denys Arcand, 2003)
Jan 69 (Stanislav Milota, 1969)
Návrat (Andrej Zvjagincev, 2003)
Příběh z Tokia (Jasudžiro Ozu, 1953)
Rosemary má děťátko (Roman Polanski, 1968)
Sloní muž (David Lynch, 1980)
Spalovač mrtvol (Juraj Herz, 1969)
Zuřící býk (Martin Scorsese, 1980).
Už jsem se zmínil, že jde o ročník desátý - jubilejní -, a také původně plánovaný jako poslední. Po deseti letech fungování by už mělo být jasné, co se za představou tzv. kultovního filmu skrývá a jak to s dekádou dopadlo celkově. Statistika například ukazuje, že kultovních filmů Projektu natočených do roku 1960 je jen devět, většina je z následujících tří desetiletí a další část tvoří úspěšné festivalové novinky devadesátých let, které byly v každém ročníku jedna nebo dvě.
Podíl Asociace a Projektu 100 na současném filmovém povědomí je jasný - zejména v situaci, kdy se do české distribuce pravidelně nedostávají vítězové nejvýznamějších festivalů a ne všechny nejpodstatnější díry z let totality jsou zacelovány. Právě Pasolini, Tarkovský nebo Fellini jsou klasici, o nichž už diváci v Čechách vědí - díky Projektu. Americká avantgarda (nikoliv pouze nový, autorský Hollywood), bratři Mekasové nebo český experimentální film zase naopak zůstali mimo. (Jediným "nenovovlnným" českým filmem v projektu jsou Noční hovory s matkou z roku 2001, autor Jan Němec je ale s novou vlnou pevně spojený jako autor Démantů noci, povídky z Perliček na dně nebo O slavnosti a hostech.) Němé filmy z raného období filmu doplňujeme také z jiných zdrojů, protože z Chaplinovy tvorby byl Králíkovým týmem vybrán plně mluvený Diktátor (namísto původně plánované Moderní doby). Kaurismäkiho Juha je "němá výjimka", protože pochází z roku 1998.
Monty Pythoni se na pozici kultu, vymezeného asociačním pojetím (jak jste jste si mohli poslechnout v rozhovoru s Jiřím Králíkem), usadili už velmi pevně. Pokud bychom za kultovní naopak považovali dílo, patřící jen uzavřené, spřízněné skupině, tak bychom snad masově oblíbené Pythony už kultem ani nazvat nemohli.
Vliv Projektu je tedy nepominutelný a i po deseti letech zůstává Projekt 100 přínosný. Mírný nárůst artové distribuce jakoby mu nekonkuroval, ale spíše pro něj spoluvytvářel další nové diváky a kina.
PREMIÉRY
Další premiérou - mimo těch deseti z Projektu 100 - je francouzská komedie Kdo zabil Pamelu Rose? Dost času jsme jí už věnovali během Festivalu francouzského filmu. Jde o nenáročnou, ale nápaditou podívanou ve smyslu francouzští filmaři-komici vs. americký brak s parádními prvky, především brechtovskými zcizeními divácké iluze.
(Mais qui a tué Pamela Rose?, 2003, Fr., 95 min.; hrají: Kad Merad, Olivier Barroux, Gérard Darmon, režie: Eric Lartigau)
Série slibných titulů pokračuje Snílky Bernarda Bertolucciho. Dekadentní příběh o zvláštní sourozenecko-milenecké trojici se odehrává roku 1968, během studentských bouří v Paříži. Diskutovaná zůstává, spíše než forma, údajná mělkost obsahu.
(The Dreamers, 2003, UK/Fr/It, 130 min.; hrají: Michael Pitt, Louis Garrel, Eva Green, scénář: Gilbert Adair, režie: Bernardo Bertolucci)
Většina mediální pozornosti patří závěru Pána prstenů - Návratu krále. Peter Jackson uzavírá svůj solidně odvyprávěný, ale rozhodně ne umělecký nebo objevný opus na stopáži devět a půl hodiny. Z nich je posledních dvacet minut téměř nesnesitelným dojezdem, vyšperkovaným patosem. Mimo ně jde skutečně asi o nejlepší podívanou z celé trilogie, s nejlepším výkonem především od představitele Sama - Seana Astina. Na našem webu je již k přečtení polemická recenze, zaměřená proti flegmaticky pozitivnímu přijetí některými médii.
(The Lord of the Rings: The Return of the King, 2003, USA/New Zealand, 201 min.; hrají: Elijah Wood, Ian McKellen, Viggo Mortensen, Liv Tyler, Sean Astin, Billy Boyd, Dominic Monaghan, Orlando Bloom, John Rhys-Davies, Andy Serkis, Bernard Hill, Karl Urban, Miranda Otto, hudba: Howard Shore, Annie Lennox, režie: Peter Jackson)
Příští týden nás čeká začátek FEBIOFESTU a rozhovor s jeho hlavní dramaturgyní Terezou Brdečkovou.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
