50 let existence Amnesty International
Amnesty International slavnostně zahájila narozeninovou kampaň 3 minuty stačí, která má oslavit 50 let existence této lidskoprávní organizace na světě, 20 let v České republice, ale zároveň upozornit na to, že je stále ještě třeba bojovat za lidská práva.
Za dobu 50 let svého působení dala Amnesty International pocit, že nejsou sami, 44 000 vězňů, které společně s dalšími organizacemi podpořila a podařilo se je osvobodit. Jak vysvětluje Kateřina Šaldová z Amnesty International, doslova masové dobrovolné hnutí za lidská započala celkem nenápadná iniciativa jednoho člověka.
Autorem kultovního textu, který roku 1961 vydal britský list Observer, byl právník Peter Benenson. Sedm let vězení za přípitek na svobodu v jedné z lisabonských restaurací se stalo tím hlavním impulsem k založení Amnesty International. Peter Benenson ve svém článku vyzval čtenáře, aby vyjadřovali podporu lidem vězněným kvůli svému vyznání nebo přesvědčení.
Organizaci pro boj za lidská práva pak Peter Benenson založil prvním apelem „Amnesty appeal“ a organizace Amnesty International byla na světě. Za půl století už vlila naději do žil třem milionům členů, aktivistů a sympatizantů ve 150 zemích a regionech světa. Tisíce dopisů putovaly také do komunistického Československa na podporu tamních vězňů svědomí.
I proto Amnesty International pogratuloval ke kulatinám a zahájil kampaň 3 minuty stačí bývalý politický vězeň a prezident České republiky Václav Havel. Ocenil neutralitu a respekt organizace, která svou existenci a tím i klíčový princip nezávislosti na vládách, politických stranách, ekonomických subjektech nebo ideologiích odvozuje od finanční závislosti čistě jen na příspěvcích od členů a dárců z řad veřejnosti.
Jedním z prvních vězňů svědomí, k němuž Amnesty International směřovala svou podporu, se stal pražský arcibiskup Josef Beran, který přežil pobyt v koncentračním táboře, po roce 1948 byl za svá kázání držen STB a v roce 1961 odsouzen na 13 let do vězení. V roce 1967 pak oslavil své propuštění zapálením symbolické svíčky pro Amnesty International v Římě. Také na podporu Václava Havla přicházely do komunistického Československa tisíce dopisů.
V roce 1977 dostala organizace Amnesty International za své aktivity jedno z nejvyšších možných ocenění, a to Nobelovu cenou míru za „přínos k obraně svobody, spravedlnosti a tím i míru na celém světě“. Jak dodává Václav Havel, solidaritu, kterou Amnesty International podněcuje a šíří, je třeba neustále vnímat.
Svou podporu nespravedlivě vězněným vyjádřila Amnesty International za 50 let působení nejen prostřednictvím skoro 3 500 výzkumných misí, vypracovala a vydala také více než 17 000 veřejných dokumentů týkajících se lidských práv. Jak vysvětluje Kateřina Šaldová z Amnesty International, letošní kampaň 3 minuty stačí se zaměřuje na konkrétní podporu tří nespravedlivě uvězněných lidí. Írán, Čína nebo Sýrie patří právě mezi země, kde lidé ve jménu boje proti nesvobodě riskují své životy.
Název kampaně 3 minuty stačí pak naznačuje, že právě za tři minuty můžete svým podpisem někomu zachránit život. Dáša van der Horst dodává, jeden podpis nic nezmůže, ale cíle Amnesty International jsou v kampani na podporu nespravedlivě vězněných podstatně vyšší.
Podpisových archů se svíčkou ovinutou ostnatým drátem, tedy logem Amnesty International, se 27. května chopí studenti nejméně 13 českých středních škol a vyrazí do ulic žádat o podporu pro kampaň 3 minuty stačí. Do oslav 50. výročí od založení celosvětového hnutí za lidská práva Amnesty International se můžete zapojit podepsáním petice za nespravedlivě vězněné i vy.
Inspirovat vás může třeba čínské přísloví, které říká: „Je lepší zapálit svíčku, než proklínat temnotu“.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.