Aid Kid je kluk s dospělou hlavou a deskou

Na Ondru Mikulu aka Aid Kida nedám už delší dobu dopustit. Ve svém pořadu Turban jsem v loňském roce představoval tuzemské tvůrce, DJe a producenty v rámci nepravidelné rubriky Domácí Crew – Aid Kidův set byl jedním z mála, které doopravdy předčily má očekávání i částečně nabouraly předsudky o nepůvodnosti české klubové kultury. Od té doby se Ondra natrvalo usídlil v playlistu Radia Wave a nejen já jsem pak čekal, kdy se toho od něj kromě dvou singlů a několika výtečných remixů nadějeme více. Taky jsem mu slíbil, že až vydá desku, napíšu na ni na Wave recenzi.

Aid Kidovo debutové album je nyní na světě a sliby se mají plnit. Celé to tu vyprávím ve snaze vyhnout se nařčení z protekcionismu a „jánabráchování“ – a to dost možná z obou úhlů pohledu a stran hodnoticího spektra. Stejně jako blízkým lidem dokážeme leccos odpustit, máme pro ně někdy i mnohem přísnější metr – po poslechu první verze Aid Kidova alba se mě právě takováto vyšší míra kritičnosti zmocnila. „To je všechno?“ ptal jsem se sám sebe a lehce vyčítavě i Ondry. Možná jsem čekal více, možná něco jiného.

S finální verzí desky ve sluchátkách a časovým odstupem se ale docela dost změnilo. Aid Kidovo debutové album nakonec obsahuje „jen“ šest skladeb – ty však tvoří dohromady sevřený půlhodinový syžet, který se má, dle výslovného přání autora, konzumovat nejlépe vcelku a chronologicky. Staří známí – kytarovou indie rozespalostí nasáklá Sleep Start a masivní epopej Broken Arp, obě z opačných konců parketu, nyní tvoří dva dramaturgické vrcholy alba. Spojeny jsou nejvíce club-ready trackem celé desky – zrychlených holdenovsko-abbotovských dimenzí dosahující Constant, jejíž nakažlivost skoro až hraničí s přiznanou poctou labelu Border Community.

Hidden Light s hostující zpěvačkou skupiny Kalle až příliš spoléhá na radio-friendly povahu atmosférické trip hop plavby se zamlženým ženským vokálem v pozadí – z celé desky působí jako největší kalkul ve smyslu „mít na desce vokalistu“. Závěrečná Close pak však vrátí vše do správných kolejí a konečně ukotví jedno celou dobu ve vzduchu plující přirovnání – Aid Kid má se svou zvukařsky chirurgickou zodpovědností a místy až hodinářskou pečlivostí blízko k formátu lidí, jako je Jason Chung aka Nosaj Thing. Jsou to jenom pocity – ale v tvorbě obou příbuzně nadaných producentů lze najít řadu společných exaktních bodů. Stejně jako východisek pro další možný vývoj.

Aid Kid – Aid Kid LP (self released, 2015)|foto: František Pecháček

Aid Kid je kluk s dospělou hlavou, kterému se podařila jedna zcela zásadní věc – neuspěchat vydání své prvotiny a zároveň v duchu hesla funkčního minimalismu „méně je někdy více“ z ní vytepat opravdické album, věc s hlavou a patou, které v současném českém klubovém ekosystému takřka neexistují. Otázkou zůstává, zda pak celá eponymní deska ještě vůbec na parket patří – ale osobně jsem se přesvědčil, že lze ze sluchátek do plenéru transponovat velmi úspěšně. A jsem moc rád, že to zdaleka není její jediná devíza.

Hodnocení: 80 %
Aid Kid – Aid Kid LP (self released, 2015)