Ale já myslel, že se ti líbí holky. Jak se u nás žije LGBTQ+ osobám?

„Vždycky mi přišla vtipná první věc, co mi lidi řekli, když jsem udělala coming out –⁠ ‚ale já myslel, že se ti líbí holky‘,“ popisuje dnes s úsměvem Tea, která naráží na slučování sexuality a genderu.

Podle zmíněné studie je nejrozšířenějším stereotypem, se kterým se LGBTQ+ respondenti a respondentky v Česku setkávali, přesvědčení, že „existují pouze dvě pohlaví –⁠ XY muž a XX žena“. Druhým nejčastějším předsudečným názorem je, že „gayové a lesby by neměli svou sexuální orientaci dávat veřejně na odiv, ale v soukromí si mohou dělat, co chtějí“.

Při čtení takových výsledků potom nepřekvapí zjištění, že značná část respondentů (nejvíce 42 % gayů) se na veřejnosti „vždy“ vyhýbá držení za ruce. „Byl jsem i v situaci, kdy mě do toho partner trochu tlačil, bral to tak, že ho asi nemám tolik rád,“ popisuje Michal svou zkušenost s držením za ruku na veřejnosti, krátce po svém coming outu.

Vedle předsudků a každodenního kontaktu s institucemi nebo pracovním a školním prostředím, se autorské duo také zaměřilo na násilí. Zkušenost s fyzickým či sexuálním napadením a vyhrožováním násilím mělo za posledních 5 let 18 % všech dotazovaných. Disproporčně nejvíce jsou těmito činy ohroženy trans ženy (60 %).

Na komplexní otázky v šetření odpovědělo celkem 3429 osob, které se ve společnosti vymykají cisheteronormativním předpokladům, a proto se setkávají s nejrůznějšími formami diskriminace a stigmatizace.

Jaké je nemít možnost si změnit identitu v občance a cítit nutnost měnit styl chůze na veřejnosti, zjistíte v dalším díle podcastu Vlna.