Atlanta – nenápadně nejlepší seriál posledních let, který si stvořil vlastní žánr

Odjezd neviditelného auta z nočního klubu, obézní černoch, který tvrdí, že je bělochem uvězněným v černém těle, a chystá se problém řešit operativně, nebo spolubydlící, který otevírá dveře s pistolí v ruce a vzápětí nabízí sušenky, jsou jen některými z řady momentů, kterými se Atlanta do povědomí diváků zapsala. V záplavě věcí, které odkazují nebo vycházejí z jiných popkulturních titulů, přišel najednou seriál, který vytvořil něco originálního. Přesto humor Atlanty spousta lidí popisuje jako lynchovský.

Možná proto, že Donald Glover prý chtěl vždycky udělat „něco jako Twin Peaks, ale s rappery“, nebo proto, že si surreálné okamžiky automaticky spojujeme s mistrem snové logiky a divnosti Davidem Lynchem. Ale zatímco Lynchovy groteskní obrazy připomínají, že vespod nevinně vyhlížející idyly je vždycky odvrácená strana, v realitě půlmilionové Atlanty, kde ročně dojde ke stovce vražd, není třeba temné okamžiky budovat nahlížením do Červeného pokoje.

„Nigga... what?“

Humor Atlanty je spíš halucinační než snový. Nepravděpodobné a někdy zneklidňující situace v seriálu vyplývají z toho, že jeho postavy jsou většinu času zkouřené a v Atlantě realita občas vypadá stejně jako špatné sny. Nikdy nevíme, jestli některá z postav právě halucinuje, anebo město, kde je úspěch rapového alba jednou z mála možností, jak zaplatit dluhy, detox nebo kauci celé rodině, vygenerovalo další moment, na který se dá říct jenom: Cože?

Atlanta získává hype i díky Gloverově osobní popularitě, která je na vzestupu. Jeho track je momentálně na prvním místě amerického žebříčku, zatímco on sám prezentuje v Cannes poslední Star Wars snímek, ve kterém hraje Landa Calrissiana|foto: FX Network

Seriál opakovaně posílá své postavy do mnoha nepříjemných situací, které černošští obyvatelé USA dobře znají. Hned ve druhé epizodě tráví hlavní hrdina Earn celý den ve vězení kvůli gramu trávy a přihlíží policejní brutalitě a smutným osudům ostatních zadržených. Díl věnovaný jeho přítelkyni a jejímu jointu s nejlepší kamarádkou ukazuje dvě možnosti černošských holek, které nechtějí být s dětmi na podpoře: vystudovat a snažit se přes dvojí metr uspět v zaměstnání mezi bílými nebo investovat do vzhledu a randit s basketbalisty. Nejlepší momenty Atlanty jsou vždycky absurdně vtipné a kruté zároveň – jako když Earn hledá celou epizodu po klubech a taxících bundu zapomenutou na večírku, aby ji nakonec s úžasem spatřil na neznámém dealerovi běžícím po ulici pod palbou z policejních pistolí. „Můžete mu prosím vás prohlídnout kapsy?“ ptá se pak policistů sklánějících se nad mrtvolou. „Má na sobě moji bundu, víte, nechal jsem si v ní něco důležitýho.“

Marihuana na posttraumatický syndrom

„Lidi sem jezdí kvůli striptýzovým klubům, hudbě a všem těm cool řečem. Ale postavy v Atlantě nekouří jeden joint za druhým, protože je to cool. Kouří je, protože mají posttraumatický syndrom, každý černoch v Americe ho má,“ tvrdí Glover v nedávném profilu časopisu New Yorker. Profil dlouhý 12 stránek ozřejmuje, jak naštvaný („černá kultura je bílými vždycky nahlížena s tím, jak na ní můžou vydělat“), ambiciozní („chci vytvořit nadčasovou klasiku“) a nijak skromný („cítím se vyvolený“) Glover je. A mezi řádky vysvětluje, proč je druhá sezona Atlanty ambicióznější než první. Glover se jako jeden z momentálně nejpopulárnějších hollywoodských umělců rozhodl využít chvíle, kdy ho po obrovském úspěchu první Atlanty „bílá Amerika poslouchá“.

POZOR, POKRAČOVÁNÍ TEXTU MŮŽE OBSAHOVAT DROBNÉ SPOILERY

Úvodní sekvenci druhé sezony Atlanty, ve které dva teenageři přijíždí vystřílet MacDrive, proto doprovází track The Race rappera Tay-K, vydaný po jeho tříměsíčním útěku v den, kdy ho chytla policie. „Tay-K měl 16 roků a byl na útěku kvůli vraždě, když tuhle písničku udělal. Je to jako legenda o Jessem Jamesovi,“ říká Glover publicistovi z New Yorkeru a vytahuje telefon, aby mu ukázal jeho fotku. „Vždyť je to ještě děcko. Nikdy nedostal šanci. Dneska se často zapomíná na to, co rap ve skutečnosti je. Rap je, když vás absolutně nezajímá, co si myslí lidi, které uráží, třeba když říkáte holkám štět*y. Protože tihle lidi mají většinou dvě auta, zatímco vy žijete v ghettu.“ Tay-K podle Glovera dostane nejvyšší trest. „Mladý černý kluk z Texasu s vraždou na krku. Je to smutný.“

Že bude druhá sezona temnější než ta první, se dalo tušit už podle jejího podtitulu Robbin Season – období loupení. „Brzy budou Vánoce a lidi musí jíst,“ vysvětluje Earnovi vždycky zkouřený Paper Boiův spolubydlící Darius, když při tankování benzinu pozorují, jak policisté na protějším chodníku přikrývají mrtvoly. Kromě reality města seriál od začátku reflektuje i vliv média, které je pro dnešní rap nejdůležitější – internetu a kultury memů. Právě tyhle momenty do čím dál zamyšlenějších epizod dostávají bizarně vtipný tón. „Když jedou vaši na Floridu, tak je nezapomeň varovat. Přece jenom tam pořád řádí Muž z Floridy,“ říká vážně Darius. Po absurdním výkladu internetového memu Florida Man si ve stejném díle dělá legraci z rapperky Azelie Banks a jejího snapchatu, třetí epizodu pak otevírá mladá maminka plačící do webkamery poté, co slyšela rap Earnova bratrance Paper Boie – v narážce na pláč skutečné zděšené mámy, který vyvolal track Norf Norf Vince Staplese.

Nejlepší letošní seriály jsou zatím Atlanta a Westworld. Mrkněte se i na další tipy

• Upravit
• Smazat

Nejvíc jedou sci-fi a praštěné komedie. Následující výběr se zaměřuje na nejlepší televizní seriály, které se vysílaly od začátku tohoto roku. Na co se letos díváte vy?   

Fake Drake

Za vážnější vyznění druhé sezony můžou nejen témata jednotlivých epizod (úvodní návštěva u Earnova vyhořelého strýce, kritiky okamžitě vychválená epizoda Teddy Perkins nebo tragická epizoda z dětství), ale i stále zřejmější Earnova pozice na cestě, která vede strmě dolů. Pocit podobně zábavné jízdy jako v první sezoně tentokrát navodí snad jen druhý díl, kdy Earn s Paper Boiem navštíví jásavě barevné korporátní prostředí hudební společnosti, nebo předposlední epizoda, ve které Earnovu ponížení předchází útěk z párty, oloupení a přehlídka bezejmenných naháčů s pytli přes hlavu na jiném nečekaném večírku. Zatímco první sezona se dá celá šťastně odkoukat víceméně se smíchem, aniž by si člověk uvědomoval, z čeho všeho osobitost seriálu vyplývá, po některých epizodách dvojky už na diváka tvrdě dopadá tíseň. Teddy Perkins připomíná neuvěřitelně smutný a zároveň bizarní příběh jedné z největších černošských stars – Michaela Jacksona – a ambice a tlak pociťovaný dalšími geniálními dětmi stejné barvy pleti, v epizodě pojmenované po značce hiphopové módy FUBU utíká malý Earn s pomocí malého Paper Boie před šikanou.

Přesně tak to koneckonců Glover chtěl. „Nemá to být pobídka k lítosti. Ani nechci, aby se u toho lidi smáli, jako se smějou zvířeti v zoo. Chci, aby u toho bílé publikum zažilo, jaké to je být černý v Americe.“ Jeho záměr mluvit k velkému publiku o problémech černošské menšiny by vážný tón ohrozit neměl, horší je to s jeho zamýšlením nad tématy souvisejícími se slávou, které momentálně nejvíc pálí jeho samotného a které rapové celebrity dokáží tematizovat s větším odstupem než on sám. Třeba epizoda, která se odehrává v Drakeově domě, je na Atlantu překvapivě nudná, zdá se, že jedinou zprávou, kterou pro nás má, je to, že spousta věcí je „fejk“. Lehce uondané je i Paper Boiovo klopýtání lesem, při kterém celou noc bojuje sám se sebou a svým přesvědčením „zůstat real“ a nedělat šaška na Instagramu.

Earn, Darius a Paper Boi jako TLC, nezařazená scéna Atlanty:

Epizoda, ve které Glover pro větší zmatení a surreálný pocit využil toho, že herečka Zazie Beetz je napůl Němka, se zdá zatím ze všech dílů věnovaných Earnově přítelkyni Vannese nejslabší. Van řeší v různých obměnách pořád stejné téma – svoji identitu, která se odvíjí od jejího vztahu k černošské kultuře a potažmo k Earnovi. Napotřetí se při jeho zpracování Gloverův tým už trochu opakuje. Přesto je ale druhá sezona další kolekcí geniálních nápadů, kterými Glover příběh černošského „college dropouta“ na cestě vydobýt si v dnešní Atlantě svoje místo vypráví. 

Black Comedy About Black Life

Na poměry televizních seriálů si tentokrát Atlanta dovoluje ještě víc experimentů než v první sezoně – naznačuje nám to, že stanice FX dala Gloverovi jako jednomu z největších objevů roku skoro volnou ruku. Ve třech epizodách se tentokrát objevuje vždy jen jedna ze základní crew postav (jednou Darius, dvakrát Paper Boi) a dvakrát současnou Atlantu opouštíme úplně. Vědomé porušování zavedených pravidel televizních komedií je koneckonců jedním z rysů, které dělají Atlantu Atlantou. Glover strávil v autorském týmu seriálu 30 Rock a jako herec v Community právě tolik času, aby pravidla dostal pod kůži a ve svém vlastním seriálu následně některá z nich promyšleně ignoroval. Atlanta má například mnohem pomalejší (zkouřenější) tempo, než je zvykem. V momentech, kdy padne vtip, jej režie nepodporuje close-upem, ani jiným formálním zdůrazněním, i tehdy, když se máme smát, se kamera vždycky drží stejně nezúčastněně v pozadí.

Epizoda, ve které Glover pro větší zmatení a surreálný pocit využil toho, že herečka Zazie Beetz je napůl Němka, se zdá zatím ze všech dílů věnovaných Earnově přítelkyni Vannese nejslabší|foto: FX Network

Zároveň ale seriál těží z toho, že některé typické postupy tvůrců amerických komedií Glover zachovává. Například anekdotickou strukturu jednotlivých epizod často se závěrečným ironickým fórem, který ji shrnuje jako zlomyslná punchline, nebo postavu hláškujícího sidekicka Dariuse. Poměr, ve kterém Atlanta míchá bolestivé drama s halucinační komedií a svoji pomalost rytmizuje momenty překvapení, je tak unikátní mix, že seriál pomocí zavedených kategorií popíšeme jen těžko. A to je koneckonců přesně to, co se Gloverovi povedlo nejvíc. Stvořil si svůj vlastní žánr.

Zdá se, že jeho největším úkolem je teď skloubit své ambice se schopností dělat Atlantu stále zábavnou a otevřenou nejen těm, které rap, černošská kultura a témata s ní spojená zajímají. Ve druhé sezoně už se vystavuje nebezpečí, že diváci, kteří náročnějším seriálům neholdují, se na něj dívat přestanou. Podle úspěchu jeho dva týdny starého videa This Is America, které je spousta lidí po celém světě ochotná sledovat opakovaně a dekódovat v něm odkazy na útlak černé kultury, se ale zdá, že zatím je víc než v pohodě. Atlanta získává hype i díky Gloverově osobní popularitě, která je na vzestupu. Jeho track je momentálně na prvním místě amerického žebříčku, zatímco on sám prezentuje v Cannes poslední Star Wars snímek, ve kterém hraje Landa Calrissiana. Už nějakou dobu ho téměř každý týden zvou nejrůznější talkshow a zábavné pořady včetně Saturday Night Live, pro kterou nedávno vystřihnul jeden z nejnudnějších monologů své stand-up comedy kariéry. Vzhledem k tomu, jak moc je teď populární, to asi nikomu nevadilo.

Video k tracku This Is America je naopak dokonalým bonusem ke druhé sezoně jeho Atlanty a možná i další fází jeho autorské kariéry. Pocit angažovaného umělce a zároveň cvičené opičky, jejíž skákání do rytmu publikum rozptyluje od skutečných problémů, v klipu zobrazuje exaltovanou parodií tanečních pohybů černošských umělců. Mezitím v pozadí prochází symboly násilí, smrti a pekla. Zdá se, že něco podobného mu na srdci leželo už dlouho. Nejen proto může být letos opravdu spokojený. Přesto, že nedělá nejlepší rap a není ani nejvtipnější komik, se mu povedlo udělat seriál, ze kterého se nejspíš opravdu stane nadčasová klasika, po jaké touží. Pro černé i pro bílé publikum.