Automatky s Kateřinou Šorejsovou, která snila o tradičním porodu domorodkyň na Novém Zélandu

27. září 2017
těhotenství - těhotná žena

Kateřina Šorejsová poprvé rodila ve 30 letech. Naposledy ve dvaačtyřiceti. Dnes má dvanáctiletého syna, šestiletou a pětiměsíční dceru. První porod prožila v české porodnici, druhý na belgické klinice a třetí doma. Sama už deset let doprovází ženy k porodům, zabývá se maorskou porodní tradicí a čerpá z knih francouzského lékaře Michela Odenta.

„Moje první dítě se narodilo ve vaku blan. Byl to velmi rychlý porod, děťátko se svezlo s plodovou vodou ven. Rychle a bezbolestně. Nikdo mi nestihnul vodu prasknout rutinně, protože jsme do porodnice přijeli pozdě. Syn se narodil jako ‚water bird‘. Vodní ptáček, o kterém hovoří maorská tradice. V té době jsem ale netušila, že water bird znamená tohle a zároveň jsem strašně chtěla mít svého vodního ptáčka, proto jsem při druhém porodu toužila rodit do vody.“

Před šesti lety se Kateřina vydala do belgického Ostende. Týden před úplňkem a čtrnáct dní před termínem druhého porodu. Porodila tehdy do vody pod dohledem lékaře a nemocničního personálu na klinice, kde tento způsob porodu umožňují. V té době také zjistila, že veškeré náklady na porod v EU pokrývá běžné české zdravotní pojištění.

„Můj tehdejší aha moment spočíval (kromě faktu, že mohu rodit stejně jako Belgičanka bezplatně v porodnici v Ostende), ve zjištění, že dítě se rodí samo. Moje dcera se tehdy narodila, aniž bych ji jakoliv vypuzovala. V závěru porodu jsem levitovala v porodním bazénu a když vykoukla hlavička a znovu zajela, tak jak to běžně bývá, nevěděla jsem, co mám dělat. Pan doktor mě tehdy chytil za ruku a řekl: ‚Teď klid, teď nic nedělej.‘ A pak dodal: ‚Ukaž nám svoje dítě, my se na něj moc těšíme.‘ A já jsem jasně cítila, jak se mi dítě uvnitř těla natáčí a jak se zapřelo o moje žebra a pak vyklouzlo do vody. Naprosto vědělo, co má dělat a také to udělalo. Narodilo se. Pak jsme ho ještě pár minut pohoupali pod vodou, a potom jsme ho opatrně vynořili, nejdříve hlavičku, pak zbytek těla. Dítě se totiž poprvé nadechne až ve chvíli, kdy se jeho pokožka setká se vzduchem. Proto je důležité, aby během porodu do vody bylo po celou dobu úplně ponořené.“

03412104.jpeg

Třetí porod prožila Kateřina doma s porodní asistentkou. Dle svých slov ani jednou nezatlačila a díky tomu, že byla po celou dobu v naprostém klidu, prožila orgastický porod – vlnu euforie, s níž vyšlo ve velmi krátkém intervalu ven i poslední dítě.

„Porod je podobný jako sex. A stejně jako je orgasmus citlivý na vyrušení, tak i poslední fáze porodu je velmi citlivá na vyrušení. Proto je potřeba naprosté soukromí a klid. Moje porodní asistentka mě celou dobu držela uvolněnou rukou za mou ruku a vůbec na mě nemluvila. Já jsem jenom prodýchávala kontrakce, občas jsem trochu nadávala, protože jsem toho měla už dost – ale jak říká Michel Odent ve svých knihách, jakmile se porod zhoupne do druhé doby porodní, tak už to není ono. A má pravdu. V jednu chvíli jsem najednou udělala wau , a nebyl to akt mojí vůle, nebylo to moje tlačení. Jasně jsem cítila, jak se najednou zvedla taková vlna a dítě vyšlo ven. Bylo to jako při orgasmu. Ale mnohem silnější. A dítě jsme si chytla sama, bylo to naprosto přirozené, a i když jsem se trochu bála, jestli to dokážu, najednou jsem úplně přesně věděla, co mám dělat. Dělaly jsme to tak po tisíciletí a moc dobře víme, jak dítě chytit.“

Kateřina při svém třetím porodu prožila to, co Maorové nazývají energetickým portálem. Podle nich je rodící matka prostorem, kudy prochází energie, díky níž se narodí nový život. Maorové zapojují do celého procesu těhotenství a porodu otce dítěte, jako základní součást celého dění. Otec od začátku těhotenství matku svého dítěte masíruje, pomáhá jí snášet změnu tělesné hmotnosti a pravidelnými masážemi podporuje krevní oběh a látkovou výměnu. Zároveň, vždy když k ženě přichází, vlídně promlouvá. V kombinaci s fyzickou péčí vnímá nenarozené dítě tatínka, jako člověka, který přináší matce i dítěti příjemný pocit uvolnění. Tím si otec a dítě budují vztah už před porodem.

Indiánská tradice je velmi blízká tomu, co už v sedmdesátých letech hlásal Michel Odent, který jako první v roce 1977 publikoval text o zahájení kojení hodinu po porodu a v roce 1983 o použití porodního bazénku. Ve své nejznámější knize Znovuzrozený porod píše o tom, že žena k porodu potřebuje klid a podporu a novorozené dítě patří výhradně do rukou rodičů.

Maorská porodní tradice oriori, která zásadně propojuje ženu, muže a jejich dítě, se do Čech dostala díky učiteli jménem Te Kaha. Ten v říjnu přijede potřetí do Prahy předávat své učení a zkušenosti.

  • Jídlo a zdraví
  • Rozhovor