Automatky: Ve waldorfské školce dáváme dětem čas, necpeme do nich informace
Rudolf Steiner na začátku minulého století založil školku pro továrenské dělníky. Učinil tak ve Waldorfu, nedaleko Stuttgartu. A právě tam vznikl poslední způsob výchovy (jakkoli tomu budeme říkat), kterým se budeme v Automatkách zabývat. Jde o waldorfskou pedagogiku.
„Waldorfská pedagogika je životní styl. Pokud chcete mít dítě ve waldorfské školce a škole, tak ho tam nemůžete dát a říct – oni s ním tady budou dělat chleba a hrabat se v zemi, a potom jíst ve fast foodu. Dítě pak prožívá zmatek. Jde o to, abychom jako pedagogové s rodiči souzněli. Musíme jít stejným směrem,“ říká ředitelka Waldorfské MŠ Helena Baláková.
Hlavní metodou waldorfské pedagogiky je princip nápodoby. Aby mělo koho napodobovat, musí mít dobré vzory, kterými by měli být jak rodiče, tak učitelé. „Princip je takový: pokud chceme, aby dítě něco bavilo, tak nás to musí bavit taky. Pokud chceme, aby dítě něco dělalo, tak to musíme dělat taky. Což je pro učitele často náročné,“ dodává. O waldorfské pedagogice se obecně ví, že nepodporuje moderní techniku, jako je třeba televize. „Rodiče k nám přichází a říkají dětem: tiše, neříkej, že ses koukal doma na televizi. My nikoho nepeskujeme za to, že na televizi kouká, ale máme k omezení přístupu k technologiím důvody. Základní je ten, že dítě se v prvních sedmi letech na zemi teprve usazuje. A ve školce chceme, aby se to stalo. Aby vědělo, jak obsluhovat samo sebe, aby bylo schopné svou vůlí ovládat základní potřeby. Aby se umělo obléct, dobře najíst, aby vědělo, co se děje, když kamarád vedle brečí. Což dnes tak vůbec není, cpeme do dětí milion informací, ale neumí si zavázat tkaničku a neumí se najíst,“ odpovídá Helena Baláková.
„Čím více si bude dítě v sedmiletí jisté, co se s ním děje, tak o to více může do hlavy pouštět informace. Když prvňák neví, že má hlad, a neví, že má žízeň, a potom mu někdo vysvětluje psaní, tak není schopný se na to soustředit. My říkáme, dejte jim čas, necpěte do nich informace, a to je to, co i děláme. Necháváme je v rytmu denním, týdenním, měsíčním, aby si ujasnily, co se s nimi děje. Děti to dnes nevědí, nemají na to čas. My to ukazujeme nápodobou. Nevysvětlujeme. A není to tak, že by si u nás mohly děti dělat jenom to, co chtějí, to vůbec ne. Mají pevně daný denní rytmus.“ Jaký? Poslechněte si rozhovor s Helenou Balákovou v Automatkách.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor

Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.