Bhútánský Snowman Trek je plný skryté nádhery. Je to jako v pohádce, říká cestovatel Hocek

Jan Hocek, cestovatel a autor fotografických knih Nejhezčí túry světa a Nejhezčí místa světa, se letos na podzim vydal do Bhútánu, aby přešel Snowman Trek. „Terén je velmi náročný, jde se podél hlavního hřebene Himálaje a překračujete víc než 10 sedel, z nichž nejvyšší, Gophu La, má 5 456 m n. m. Elektřina je jen po několik prvních dní a do civilizace v odlehlých částech trasy pak velmi daleko. Byli jsme i v oblastech, kde by nám cesta za pomocí trvala týden. Bhútán sice má horskou službu a dvě helikoptéry, ale v horách není žádný signál, takže by byl problém si pomoc zavolat.“

Drahá, ale pohádka

„Bhútán turismus reguluje, každý cizinec musí mít průvodce a jeho pobyt je zpoplatněný taxou minimálně 250 dolarů na den. Za to turista dostává průvodce a další služby. Ano, je to velmi drahé.“ Společně se dvěma parťáky tak Hocek trasu absolvoval v karavaně se šesti lidmi (průvodce, kuchaři, koňáci) a sedmnácti mulami. Investovaných peněz ale rozhodně nelituje. „V horách bylo minimum lidí. Bylo to prostě něco za něco. Ostatně už na letišti ve městečku Paro si připadáte, jak když jste přiletěli do pohádky,“ líčí Hocek svůj první dojem ze země. Na konci treku si pak říkal, že by ho šel rád ještě jednou. „Nakonec to až zas tak těžké nebylo...“

„V horách bylo minimum lidí. Bylo to prostě něco za něco. Ostatně už na letišti ve městečku Paro si připadáte, jak když jste přiletěli do pohádky,“ líčí Hocek svůj první dojem z Bhútánu|foto: Jan Hocek

Kláštery, jezera a sedmitisícovky

Na začátku cestovatel navštívil klášter Taktsang, o kterém mluví jako o „bhútánském Karlštejnu“ a který patří mezi nejfotografovanější památky země. Pak se trasa zvedá k himálajským štítům, mimo jiné k posvátné sedmitisícovce Jomolhari anebo k Jichu Drake, která patří k nejkrásnějším bhútánským štítům a bývá pro svůj špičatý tvar přirovnávána k Matterhornu. Království Bhútán na nejvyšších vrcholech nepovoluje horolezecké expedice, a tak zůstávají nezdolané. „Profil trasy je pak nahoru a dolů, buď stoupáte do nějakého sedla, nebo z něj slézáte,“ říká Jan Hocek, který zmiňuje i krásná jezera a čisté podzimní výhledy.