Brabcová, Bonus & Turek: Internet otevřel v nultých letech kohoutek nedostupné hudby

Všichni naši hosté vzpomínali na setkání v polovině nultých let v pražském klubu Sedmička, kde hrála synth-punková skupina Le Tigre v čele se zpěvačkou Kathleen Hannah. Hudba kapela mluvčí feministického hnutí riot grrrl byla pro celé desetiletí symbolická, v tvorbě Le Tigre se potkávala elektronika a nasazení punku. Pro žánr se vžilo označení electroclash. „Motorem a hnací emocí přestala být agrese a do hudby vstoupily jiné odstíny,“ říká publicista Pavel Turek a podle jeho slov k tomu přispěla i tehdejší newyorská scéna, která je zachycená v knižní orální historii Meet Me in the Bathroom. „Nultá dekáda se zároveň vyznačovala návraty do různých hudebních období, hlavním žánrem ale bylo peer to peer sdílení,“ hodnotí Turek. „Najednou tu byl otevřený kohoutek do té doby nedostupné hudby, určené jen privilegovaným novinářům.“

„V tomto desetiletí se zpřístupňovala elektronika a bylo to cítit i v hudbě,“ říká Martin Hůla a dobře ví, o čem mluví. Ostatně to velice ovlivnilo i jeho elektropopovou skupinu Sporto, která vydala celé album v limitované edici na mp3 přehrávači a koncem nultých let natočila důležitou desku More. „Chtěli jsme kapelu s politickým obsahem, v případě Sporta se to týkalo motivace k činnosti, svépomocného přístupu k hudbě, sdílení a vytváření nějaké infrastruktury. Na tehdejší DIY scénu působila popová estetika, jako z jiného světa.“

V duchu podobného propojování žánrů se nesla hudba Khoiby. Nejlépe je ono elektronické písničkářství zachycené na albu Nice Traps, které patří k jednomu z dalších důležitých alb pro tuto dekádu. „V té době jsem měla ráda Radiohead, jela jsem na nich od Kid A a v podstatě jedu pořád,“ vzpomíná Ema Brabcová. „My jsme byli miláčky časopisu Ultramix, to bylo příjemné. S tou první deskou jsme měli takový úspěch, že si to málokdo dovolil kritizovat, ale pak to také přišlo.“

Nultá léta formovala také nový jazyk hudební novinařiny. Podepsaly se na tom jistě časopisy jako Živel nebo Hype, kam přispíval Turek i Hůla. Společně s Emou Brabcovou se oba zmínění potkávali i na stránkách kulturní přílohy Ex v časopisu Reflex. „To bylo šílený, nezvladatelný, jedna z nejlepších věcí té doby,“ vybavuje si Hůla. „Ještě teďka potkávám lidi, kteří mi vyčítají, co jsem tam o nich napsal.“

Poslechněte si celý rozhovor!