Břetislav Košťál o své zkušenosti s duševní nemocí: Vrací se mi zážitky z psychóz i hospitalizací

Břetislav Košťál
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Břetislav Košťál

Nedobrovolná hospitalizace na psychiatrii je něco, čeho se spousta lidí bojí a co je spojeno s řadou předsudků, mýtů, ale i vyprávěných děsivých zážitků a zkušeností. O své cestě na psychiatrii i o prvních dnech strávených právě na uzavřeném, takzvaném neklidovém oddělení vyprávěl v Diagnóze F Břetislav Košťál, manažer Studia 27 – Zaostřeno na duši a člověk s osobní zkušeností s duševní nemocí.

„U mě to začalo před 22 lety. Po významném a zlomovém spirituálním zážitku se mi rozjela psychotická ataka, manická epizoda, takže mám nálepku schizoafektivní poruchy,“ popisuje začátek svého života s duševní nemocí Břetislav Košťál. Jeho diagnózu jsme v rozhovoru označili slovem nálepka právě proto, že v důsledku vlastně není až tak důležitá. „Je důležité rozumět tomu, co se s vámi děje, ale v léčbě to nálepkování vlastně není tolik podstatné. Je potřeba si najít nějakou podporu, nějaké podpůrné vztahy a ty v tom uzdravování fungují nejvíc,“ říká Košťál.

Během své první ataky se dostal na akutní příjem do psychiatrické nemocnice. „Sanitku zavolali rodiče, ale utekl jsem. Pak jsem se potýkal s paranoiou, že na střechách jsou odstřelovači, kteří mě chtějí dostat, a také jsem měl pocit, že když bouchnu do nějakého auta, že zmizí,“ vypráví zážitky z posledních hodin před hospitalizací Břetislav. Na psychiatrii ho nakonec odvezla policie.

Břetislav Košťál o stigmatu duševní nemoci a svém životě se schizoafektivní poruchou

Schizofrenie

Břetislav žil do svých pětadvaceti let podle svých slov celkem normální život. Jako první příznak toho, že něco není v pořádku, se objevila několikaměsíční deprese, kterou však zvládl vlastními silami a bez potřeby vyhledat lékaře. Pak se začal zajímat o jogínské techniky a půsty, během nichž se dostal do stavu podobného klinické smrti, což zřejmě zahýbalo s jeho psychikou natolik, že se mu rozjela první ataka schizoafektivní poruchy.

„V tom stresu a stavu, ve kterém jsem byl, se nešlo úplně zastavit, zamyslet se nad tím, otevřeně si popovídat,“ vzpomíná Břetislav Košťál na to, když mu byla po příjmu aplikována zklidňující medikace. „Člověk potom vypadá jako živá mrtvola a i ty myšlenky se najednou násilně zastaví. V tom stavu nedokážete ani přemýšlet, je to totální otupělost, jako když vám v hlavě tvrdne beton.“

Na neklidovém oddělení se Břetislav kromě otupělosti potýkal také s obrovským strachem. „Bál jsem se, že mě tady uklidili, že už mě nikdo nenajde, že se po mě slehne zem,“ vypráví a připouští, že by mu asi pomohlo, kdyby s ním někdo v tu chvíli víc mluvil a situaci mu lépe vysvětlil. V příběhu dál zaznívají slova jako beznaděj a křivda.

Břetislav se po čase ocitl i na druhé straně příběhu – v psychiatrické nemocnici absolvoval v roli sanitáře civilní službu. Co z jeho zážitků ovlivnilo další jeho práci? V jakých situacích se mu vrací nepříjemné zážitky z psychóz a hospitalizací? A co může traumata z hospitalizací ještě zhoršit? Poslechněte si celý rozhovor s Břetislavem Košťálem v Diagnóze F.

Odkazy:

Studio 27 – Zaostřeno na duši
Mezinárodní fotbalový turnaj EASI CUP 2019