Británie testuje aplikaci na odezírání ze rtů. Pomůže pacientům s problémy s mluvením

V přírodě kvašením ovoce běžně vzniká etanol. A protože obsahuje téměř dvojnásobné množství kalorií než cukr, naučila se řada zvířat, od afrických slonů po různé druhy ptáků, využívat kvašené plody jako efektivní zdroj energie. Většině živočichů ale nadměrná konzumace etanolu přináší negativní vedlejší účinky – výjimkou je sršeň východní (Vespa orientalis).

Tento druh sršně, který žije v Asii, Africe a Evropě, dokáže bez problémů zpracovat etanol v koncentraci až 80 %. Pro srovnání – u většiny obratlovců se vedlejší účinky, jako třeba kocovina u lidí, projevují už při koncentracích nad 4 %. Odborníci se domnívají, že za touhle pozoruhodnou schopností sršňů stojí symbióza s divokými kvasinkami, podobnými, jaké se používají při třeba výrobě piva nebo pečení.

Tento vzájemný vztah umožňuje kvasinkám přežít v zimním období v trávicím traktu sršňů, kde produkují energii fermentací ovoce, kterým se sršni živí. Aby se sršni vypořádali s etanolem produkovaným kvasinkami, vyvinuli podle studie publikované ve vědeckém časopise Proceedings of the National Academy of Sciences několik kopií genu, který zvyšuje toleranci alkoholu.

Vědci, kteří sršně testovali, byli překvapeni jejich odolností. „Když jsme jim dali etanol v koncentraci 80 %, někteří sršni ztratili stabilitu a leželi na zádech. Očekávala jsem, že zemřou, ale po několika minutách se zcela zotavili,“ popsala vedoucí výzkumu Sofia Bouchebti. Evropské včely, na rozdíl od sršňů východních, konzumace vysokoprocentního alkoholu zabila.

Výzkum druhu Vespa orientalis by mohl přispět k lepšímu pochopení genetických mechanismů ovlivňujících alkoholovou toleranci. Což by v budoucnu mohlo posloužit třeba při léčbě poruch spojených s užíváním alkoholu u lidí.

Ve snaze ochránit archeologické nálezy se Řecko rozhodlo zpřísnit pravidla pro nadšence, kteří se věnují hledání s detektory kovů. Nově bude nutné, aby si jejich majitelé zajistili povolení od vládních úřadů. Ministerstvo kultury tento krok schválilo v minulém týdnu s cílem odstranit právní nedostatky, které dosud lidem umožňovaly provádět nelegální průzkumy.

„V zákonech byla mezera, kterou bylo třeba zacelit,“ uvedl pro web BalkanInsight anonymní zdroj z ministerstva. „Potřebovali jsme zpřísnit pravidla, aby situace zůstala pod kontrolou.“

V poslední době v Řecku případy nelegálních vykopávek přibývají. V září policie zatkla ve městě Drama tři muže, kteří doma ukrývali 60 starověkých mincí, šperky a další cenné předměty. Našli u nich také dva detektory kovu, což byla zřejmě poslední kapka, která ministerstvo přiměla jednat.

Za porušení nových pravidel může řecký soud poslat hledače do vězení v délce nejméně tří měsíců. Pokud k přestupku dojde na území archeologické lokality, hrozí pachatelům minimálně tříletý trest.

Vakovlk tasmánský žil původně v Austrálii, Tasmánii a na Nové Guineji. Většinu z volně žijících vakovlků vyhubil rychle se rozšiřující průmysl. Poslední uhynul v zoologické zahradě v Hobartu v roce 1936. Informuje server Sky news a The Guardian.

Právě jeho ne zas tak dávné úmrtí mu přináší výhodu při pokusech vědců o obnovení vyhynulého druhu. Většina pokusů o rekonstrukci genetického kódu dávno vyhynulých druhů je totiž nemožná kvůli tomu, že DNA je křehká a časem se rozpadá. 108 let starý vzorek z vakovlka z muzea v Melbourne však umožnil týmu získat sekvenci DNA, o níž tvrdí, že se z 99,9 % shoduje s originálem.

Získání genů je však jen jedním z kroků k jeho vzkříšení. Vědci se potom musí pokusit změnit genom nejbližšího žijícího příbuzného vakolvka, což je vakomyš tlustoocasá. Tvrdí, že se jim podařilo provést více než 300 genetických „úprav“ buněk vakomyší vypěstovaných v laboratoři. Také se naučili, jak u drobného vačnatce vyvolat ovulaci a vypěstovat jeho embrya mimo dělohu – podobně jako se to dělá při lidském umělém oplodnění.

Ne všichni jsou ale z objevu tolik nadšení. Někteří ochránci přírody tvrdí, že miliony dolarů, které investují společnosti jako Colossus, by bylo lepší vynaložit na ochranu biotopů zvířat, jimž v současnosti hrozí vyhynutí. Jiní zase upozorňují, že se zvířata budou navracet do prostředí tak zničených lidskou činností, že by nemusela přežít.

Anthony Thomas „TJ“ Hoover II. byl v říjnu 2021 převezen do baptistické nemocnice v Richmondu ve státě Kentucky kvůli předávkování drogami. Lékaři brzy jeho příbuzným sdělili, že Hoover postrádá jakékoli reflexy nebo mozkovou aktivitu. Rodina se nakonec rozhodla odpojit ho od přístrojů. Informovala o tom televize WKYT a The Guardian.

Muž se ale probudil přímo na operačním sále. Jeho sestra v rozhovoru pro WKYT vzpomíná, že asi hodinu poté, co Hoovera odvezli, aby mu byly odebrány orgány, přišel lékař a vysvětlil, že Hoover „nebyl připraven“. „Probudil se,“ řekla Rhorer.

Přímo na sále byla i Natasha Miller. Měla uchovat darované orgány k dalšímu převozu. Rychle si uvědomila, že něco není v pořádku. Přestože byl dárce prohlášen za mrtvého, připadal jí velmi živý, uvedla pro NPR.

Podle Rhorer to nebyla první známka aktivity, kterou její bratr projevil. Rodina se nakonec dozvěděla, že při dřívějším katetrizačním zákroku na srdci se také objevily známky aktivity.

Nemocnice ve svém prohlášení uvedla, že bezpečnost pacientů je její „nejvyšší prioritou“. „Úzce spolupracujeme s našimi pacienty a jejich rodinami, abychom zajistili, že přání našich pacientů ohledně dárcovství orgánů budou dodržena,“ uvádí se v prohlášení.

Podle Setha Karpa, šéfchirurga Vanderbiltova univerzitního lékařského centra v Nashvillu ve státě Tenn, to ale není jediný případ, kdy se něco takového stalo. „Nezřídka se stává, že se objeví něco kolem dárce a toho, zda je, či není mrtvý,“ řekl na zářijovém slyšení výboru amerického Kongresu. Případ teď prověřuje Úřad generálního prokurátora státu Kentucky.

Mezinárodní letiště v Dunedinu, městě na jižním ostrově Nového Zélandu, zavedlo tříminutový limit pro objímání v rámci širšího úsilí o zvýšení bezpečnosti a plynulosti provozu v zóně pro odbavení cestujících. Generální ředitel Daniel De Bono v rozhovoru pro novozélandské rádio RNZ popsal letiště jako „ohniska emocí“.

„Minulý týden jsem přečetl několik studií a podle nich potřebujete jenom 20 sekund, aby se při objímání uvolnil oxytocin,“ obhajoval opatření ředitel letiště. Dodal, že kdo potřebuje na objímání delší dobu, má k dipozici letištní parkoviště na 15 minut zdarma.

Navzdory novému pravidlu Bono zdůraznil, že neexistuje žádná „objímací policie“, která by loučení lidí monitorovala, uvádí CNN. Očekává se, že nespokojenost ostatních lidí bude dostatečná, aby odradila lidi od porušování pravidla.

Kritici v příspěvku na Facebooku, který měl desítky tisíc zobrazení a komentářů, letišti vzkázali, že nemůže diktovat, jak dlouho se smí člověk objímat. Někteří z komentátorů se ale spíš než nad omezením pozastavují nad otázkou, koho by objímali celé tři minuty.

Soud v řecké Soluni ve čtvrtek odsoudil 28letého muže k podmíněnému ročnímu trestu vězení za vstup na pozemky sousedů, kam se tajně plížil, aby mohl očichávat boty. Obžalovaný se před soudem přiznal a vyjádřil lítost nad svým chováním. Vysvětlit svou vášeň pro vůni cizí obuvi ale nedokázal.

Muž během své výpovědi zdůraznil, že neměl v úmyslu porušit zákon nebo někomu ublížit. Sousedé, kteří proti němu svědčili, potvrdili, že se během svých nočních návštěv nikdy neprojevoval agresivně. Jeden ze sousedů popsal, jak muže přistihl 8. října v časných ranních hodinách na svém dvoře, kde čichal boty, ponechané venku na vyvětrání.

Podle soudu se mladík za posledních šest měsíců dopustil podobného jednání nejméně ve třech případech i přesto, že sousedé opakovaně žádali rodinu obžalovaného, aby jeho chování zastavila. Policie nakonec muže zadržela po posledním nahlášeném incidentu v malé vesnici Sindos, zhruba 15 kilometrů západně od Soluně.

Kromě podmíněného trestu nařídil soud milovníkovi obuvi také speciální terapii.

Expedice, kterou vedl Pearce Paul Creasman z Amerického centra výzkumu, studovala Pokladnici po letech spekulací, že dvě hrobky nalezené pod levou stranou monumentu v roce 2003 nejsou jediné tajné podzemní prostory pod objektem. Tuto teorii se dlouhá léta nepodařilo potvrdit – až teď.

Na počátku letošního roku Creasmanův tým použil techniku tzv. dálkového průzkumu pomocí pozemního radaru, který využívá radarové pulsy k identifikaci podzemních objektů. Cílem bylo ověřit, zda fyzické rysy nalezené na levé straně stavby, kde už dříve odhalili hrobky, odpovídají těm na pravé. Zjištěné podobnosti mezi oběma stranami poskytly dostatek důkazů k získání povolení od jordánských úřadů pro další vykopávky.

V této fázi Creasman přizval ke spolupráci archeologa Joshe Gatese, moderátora pořadu Expedice Neznámo na Discovery Channel. Tým se pak znovu vydal na místo spolu s filmovým štábem a vykopal dosud neobjevenou hrobku. Skutečné překvapení přišlo ve chvíli, kdy vědci zjistili, co se v ní nachází. Na rozdíl od mnoha jiných hrobek v Petře, které v minulosti našli prázdné nebo poškozené, tato pohřební komora obsahuje neporušené lidské kosterní pozůstatky spolu s cennými artefakty z bronzu, železa a keramiky.

„Jedná se o nesmírně vzácný nález – za celá dvě století archeologického zkoumání Petry nebylo nic podobného objeveno,“ řekl Gates. Discovery Channel odvysílal minulý týden ve středu epizodu věnovanou tomuto objevu.

Buchty čtou je speciální podcastová edice oblíbeného pořadu Buchty, ve kterém Ivana Veselková a Zuzana Fuksová spolu se středoškolským pedagogem Stanislavem Zajíčkem přibližují klasickou literaturu nevšedním a odlehčeným způsobem. Každý díl se zaměřuje na slavná literární díla, která sice všichni známe ze střední školy, málokdo je ale skutečně a s chutí četl.

Letošní ročník Prix Bohemia Radio, mezinárodní soutěžní přehlídky pořádané Českým rozhlasem, upozornil i na další kvalitní rozhlasové pořady. Mezi nejlepšími v kategorii Podcast se společně s Buchty čtou umístil pořad Kde domov můj? Lukáše Houdka, který letos získal i Cenu posluchačů. Porota ocenila také ekologický true-crime podcast Orlice Karina zemřela.

Podle serveru Independent se pilot na svoji kolegyni naštval, protože za sebe nezajistila během pauzy v kokpitu náhradu tak, jak to určují bezpečnostní předpisy. To vedlo k roztržce mezi pilotem a pilotkou.

Pilot nakonec sám porušil bezpečnostní protokol, protože se v kokpitu zamkl. Situace podle serveru Independent vyeskalovala do té míry, že musel zasáhnout pracovník posádky letu, aby se kopilotka mohla vrátit na své místo. Pracovník pilota musel přesvědčit přes komunikační zařízení, aby otevřel dveře.

V roce 2015 se pilot společnosti Germanwings zamkl v kokpitu a se strojem záměrně narazil do horského masivu ve francouzských Alpách. Všech 150 lidí na palubě zemřelo. Mnoho aerolinií a úřadů od té doby vyžaduje, aby během letu byli v kokpitu nejméně dva členové posádky.

V roce 2022 se zase dva piloti společnosti Air France dostali do potyčky. Po zbytek letu byli v kokpitu další členové posádky a francouzská aerolinie poté piloty suspendovala.