Bývalý kriminalista Markovič: Služební pistoli jsem nenosil, dneska už to můžu říct

12. květen 2016

Plukovník Jiří Markovič je bez nadsázky jednou z legend české kriminalistiky. U policie pracoval od 60. let, od roku 1986 šéfoval jednomu ze dvou pražských oddělení vražd. Podílel se třeba na případu tzv. spartakiádního vraha Straky nebo kanibala Hojera. „Právě dopadení Hojera si velmi cením, to byla spousta vražd po celém Československu. Největší tlaky na mě byly u spartakiádního vraha, ale nejvíc si asi cením dopadení vraha dvou dívek z Prokopského údolí, ten případ zůstával neobjasněný dvanáct let. Ale jinak si cením každé objasněné vraždy,“ rekapituluje Markovič skromně své nejslavnější případy.

„Někdy jsem se domů nevracel vůbec, na vraždách se mnohdy dělalo víc než čtyřiadvacet hodin v kuse. Samozřejmě to odnášela manželka. Když jsem šel z místa činu ještě do pitevny, načichlo mi oblečení a manželka ho pak musela věšet ven,“ odpovídá kriminalista ve výslužbě na otázku, jak zvládal nenosit si svou náročnou práci domů. Jeho syn prý nicméně vzpomínal, jak mu otec při cestách po Praze vyprávěl, kde se stala jaká vražda. Na zápach pitevny a na různě zohavená těla si ale podle něj detektiv zvykne. „Na co jsem si ovšem nezvykl nikdy, byly mrtvé děti. Musel jsem u pitvy být a všechno vidět, ale měl jsem s tím psychické problémy,“ zasmušile dodává jinak usměvavý Markovič, a i po letech v důchodu jako by se při této vzpomínce uvnitř trošku otřásl.

Jaké jsou osobnostní předpoklady dobrého vyšetřovatele? „Musíte v první řadě svou práci brát jako poslání. Musíte vidět na místě činu, to je základ vyšetřování. Musíte umět rozumět lidem, umět vyslýchat. S každým je třeba zacházet jinak. Mně se vždycky ohromně vyplácelo nedávat pachatelům najevo pocit nadřazenosti, jednat s nimi jako rovný s rovným,“ říká muž, který se s některými „svými“ pachateli po jejich propuštění z vězení dokonce vídá. „A do jaké práce jsem se musel nejvíc nutit? To je jednoduché – do papírování!“

Proč je plukovník Markovič proti trestu smrti, ačkoli několik jím dopadených zločinců na popravišti skončilo? Kdy se při práci nejvíc bál? Co má společného se seriálovým poručíkem Columbem? A má vůbec rád detektivky? Poslechněte si záznam celého rozhovoru.

autor: Robert Candra
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.