Cepínem už jsem se sekla úplně všude. Aneta Loužecká je světová hvězda ledolezení a pracuje v zoo

„Trenérka si sedla pod stěnu s hromadou fáčů a čekala. Pokaždé jsem se sekla. Vůbec mi to nešlo,“ vypráví některé zážitky ze svých začátků s cepíny a ledolezením Aneta Loužecká. A dodává, že ostrými cepíny už se za svou sportovní kariéru sekla snad úplně všude.

Byla pořád poslední. A tak si k Vánocům od rodičů přála špalek dřeva na trénink

První dva roky své závodní kariéry byla na všech závodech beznadějně poslední. „Všichni si mysleli, že se na to vykašlu,“ říká lezkyně. Ale nevzdala to. K Vánocům si od svých rodičů v osmnácti letech přála špalky a pařezy, aby si mohla vybudovat vlastní ledolezeckou tréninkovou stěnu a do dřeva zasekávat cepíny. „Rodiče mi nabízeli například kosmetiku, ale nakonec jsem na Štědrý den dostala pařez s mašlí.“ Dnes v podkroví jejího domu s chutí trénují špičkové zahraniční týmy. „Pokud to opravdu chcete, všechno je možné. Ne vždy to bude jednoduché, ale možné to je!“ napsala na svém Instagramu na závěr své nejlepší sezony. Jak sama říká, ještě si svůj úspěch ani pořádně neuvědomila. Přesto sní o tom, že by ledolezení mohlo být v roce 2030 na olympiádě.

Tasmánští čerti jsou moji velcí oblíbenci. Práce v zoo je můj splněný sen

V podcastu Vlna zdůrazňuje velkou roli zkušeností ve svém sportu a citu rukou zprostředkovaného cepíny, za které lezci a lezkyně při závodech na obtížnost visí často v nepředstavitelných, krkolomných polohách. Lezkyně ale zároveň dál pracuje na plný úvazek v pražské zoo, kde se stará o vombaty, ďábly medvědovité a lední medvědy. Nadšeně mluví o svojí práci se zvířaty, z nichž některá jsou ohrožená, jako o poslání. I když kvůli náročným tréninkům a práci spí během sezony jen několik málo hodin denně.

Jaké propady zažila Aneta Loužecká ve své jinak nejúspěšnější sezoně? Proč se nevzdává práce v zoologické zahradě, i když kvůli sportu a práci spí jenom několik hodin denně?