Češi jsou zvídaví turisté. Marcela Steinbachová o tom, proč lidi mají rádi procházky po architektuře
Festival Den architektury se uskuteční první víkend v říjnu. Letos to bude podesáté, a kdyby všechno dopadlo jako obvykle, přijde pětadvacet tisíc lidí – akce má spoustu fanoušků. Založila ho architektka Marcela Steinbachová a mluvili jsme o tom, jak vznikl, jak se řídí a proč lidi zajímá: „Češi jsou takoví turisté,“ říká; baví nás vidět svoje město zase z jiného úhlu a odhalovat potenciál míst, kterých jsme si dřív nevšimli.
Marcela Steinbachová už před téměř dvaceti lety založila spolek Kruh (odkaz tady), který pořádal architektonické přednášky; jako první přednášel v březnu 2001 její učitel z Akademie výtvarných umění, architekt Martin Rajniš. Přednášky ani architektonické akce pro veřejnost tou dobou skoro nebyly, takže v kavárně Universal NOD bylo tehdy úplně plno. „Bylo fajn zjistit, že děláme něco, o co lidi stojí. A dokonce víc, než jsem předpokládala,“ říká.
Přednášky pokračovaly, po českých architektech do Česka přijeli přednášet i tvůrci z Francie, Norska, Belgie. A také proběhl dvakrát cyklus přednášek žen-architektek; pozvání Kruhu přijalo několik významných osobností.
A tak přišla v Bourání řeč i na téma žena – architektura – děti, a proč je řada důležitých architektek nemá. „Není to úplně kompatibilní,“ říká architektka. Je tedy architektura vůbec práce pro ženu? „Určitě. Je to fascinující obor. A i kdyby někdo udělal na pár let přestávku, může pak naskočit do toho vlaku zpátky. Nebo do nějakého jiného,“ říká s nadhledem Marcela Steinbachová.
Marcela Steinbachová nejen organizuje přednášky a festival, ale také vede ateliér Skupina. Projektuje nejčastěji kulturní stavby. Navrhla rekonstrukci Školy architektury od slavného Jana Kotěry. Dále rekonstrukci muzea v Benešově. Či náměstí tamtéž – to teprve čeká na realizaci. Má za sebou také práci ve Švýcarsku, pro svou bývalou spolužačku a jejího manžela projektovala dům v kantonu Appenzell.
Mluvili jsme i o tom, jak funguje švýcarské stavebnictví. Potvrdilo se, co se obvykle říká. Povolování staveb je tu mnohem jednodušší a transparentnější než v Česku a trvá kratší dobu. Na místě ovšem museli nejdřív postavit obrys plánovaného domu z latí, stavbu lze povolit až na základě takového modelu. To je prý užitečná praxe. „Spousta lidí si to jen z výkresu nedokáže představit,“ říká.
S Marcelou jsme se nesetkali. V době natáčení byla totiž doma v karanténě a Bourání jsme natáčeli on-line. Co se týče festivalu Den architektury, snad ho žádná omezení nezastaví, většina akcí se odehrává venku. „Jsme takoví karanténní festival,“ říká Marcela Steinbachová.
S Marcelou Steinbachovou o přednáškách, o kulturních stavbách a o tom, jak se staví ve Švýcarsku, i o tom, jestli architektky mohou mít děti.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
