České hřbitovy plní asijské náhrobky, změnit by to měla soutěž

„Zadání zní návrh náhrobku, ten není blíže specifikován, takže to může být urnový hrob, běžný hrob, hrobka, pomník. Druhé téma je návrh urny nebo obalu na zpopelněné lidské ostatky, který by měl být určen pro vystavení na veřejném pohřebišti.“ Současné náhrobky nebo urny mají podle Martina Červeného jen malou souvislost třeba s praxí meziválečného období, kdy byli pod vizuální stránkou hrobů podepsáni např. Jan Kotěra nebo Josef Gočár. Náhrobky byly tehdy plné jinotajů, symboliky, odkazů k osobě nebožtíka, s nímž se tvůrce pomníku často znal.

„Zatímco třeba za první republiky bylo zvykem, že pokud na to rodina měla, tak se obrátila na špičkového výtvarníka nebo architekta, pokud na to neměla, tak na nějakého lokálního, pokud na tom byla ještě hůř, tak se obrátila na renomované kamenictví, které ale fungovalo spíš jako kamenosochařství.“ Současní čeští kameníci jsou podle Červeného spíš než zručnými řemeslníky distributory asijských prefabrikátů.

Ředitel Správy pražských hřbitovů Martin Červený |foto: Bára Šichanová

„Kdybyste si dali tu práci, tak si najdete na internetu stránky asijských distributorů pomníků. Na stránkách jsou sekce jednotlivých zemí, je tam i ČR, tam se vám objeví nabídka ideálních pomníků. Pak si to můžete srovnat s tím, co se vozí do Kanady, na Slovensko atd. Rozdíly jsou naprosto minimální, na Slovensku je víc náboženských motivů a jsou to větší hroby, u nás jsou to urnové hroby, protože u nás je dominantním trendem v pohřebnictví kremace,“ dodává Červený a přibližuje, jaký má s vítěznými návrhy uren a náhrobků plán. „Z dobrých návrhů chceme udělat katalogy, které necháme na hřbitovních správách. Nejlepší návrhy bychom rádi postavili na nějaké frekventované místo na hřbitově, aby okolo chodili lidé, všimli si toho a viděli, že mají na výběr.“

Matyáš Machat |foto: Bára Šichanová

Aktuální funerální design by se tak měl třeba na pražských Olšanských hřbitovech objevit vedle prvorepublikových rodinných hrobek, klasicistních soch, historizujících náhrobků či netradičně pojatých hrobů, jakým je třeba místo posledního odpočinku Josefa Lady. I tento náhrobek najdete v knize Spěte sladce studenta tvorby písma a typografie na Vysoké škole uměleckoprůmyslové Matyáše Machata, který v rámci své ročníkové práce mapoval hroby českých typografů.

„Šlo o navázání na to, čím jsem se dřív v tvorbě písma inspiroval. Dva moje návrhy písma vychází z frotáže náhrobku. První záměr mé knížky bylo objevit co nejvíc hezky typograficky pojatých náhrobků. Ale hned na začátku jsem byl docela zklamaný tím, že náhrobky byly většinou obyčejné. Ale pokračoval jsem v tom a pojal to jako poctu.“ Podobně jako Martin Červený vnímá i Matyáš úroveň typografie současných hrobů poměrně skepticky. „Hroby jsou už málokdy tesané přímo ručně. Neznám přesně technologii, ale přijde mi, že jsou vyleptávané přes šablonu, která vychází z digitální předlohy a z písem, která nejsou nijak zvlášť pěkná.“

Hrob Josefa Lady|foto: Bára Šichanová

S Matyášem jsme se zastavili u hrobu Oldřicha Menharta, Josefa Lady nebo Zdeňka Sklenáře, na jehož náhrobku dokonce najdete umělcovu signaturu. „Tady na Olšanech není moc zvláštních hrobů. Ale nechodil jsem jen po Olšanech, ani jen po pražských hřbitovech, ale byl jsem třeba v Chýnově u Tábora, kde je pochovaný František Bílek. To je docela známý hrob, je tam socha Modlitba nad hroby, kde je autorem písma, které tam je použito.“

Matyáš kvůli knize Spěte sladce navštívil 14 hřbitovů, u každého hrobu pořídil otisk frotáže náhrobku a je jedním z účastníků soutěže na téma funerální design. Přihlásit se do ní a získat tak možnost proměnit tvář současných hřbitovů můžete i vy, a to do konce března.