České tovární komíny mají svoje fanoušky i dvě nové monografie

22. leden 2016

S Martinem Vonkou ze Svazu českých komínářů a webu Fabriky.cz jsme mluvili o posledních českých komínech s vodojemy, o kterých vznikly koncem roku dvě publikace. Komíny u nás padají k zemi spolu s celými továrnami pořád stejným tempem. I komín se ale dá, podobně jako některé zachráněné tovární haly, proměnit na něco nového.

Tovární komíny jsou docela neobvyklý předmět zájmu a výzkumu, reagují na to lidi překvapeně?
Nebývají tolik překvapení, ale zaujme je, že se někdo zabývá něčím, co vůbec nevnímají. Když jim řeknu, čemu se věnuju, tak mi příště říkají, jaký komín mezitím viděli.

Jak se stalo, že ses z množiny věcí, které představují průmyslové dědictví, zaměřil taky na komíny?
Měl jsem vždycky rád továrny a technické stavby obecně, asi před 10 lety jsem vstoupil do Svazu českých komínářů a ti mi pomohli objevit jejich kouzlo. Ne, že bych je dřív nevnímal, ale bral jsem je jenom jako součást továren. Díky nim jsem tomu kouzlu podlehl naplno. Dřív to bylo spíš volnočasově, ale protože jsem vědeckovýzkumný pracovník stavební fakulty, stalo se to i mojí prací.

Český svaz komínářů asi nebude jenom fanouškovský spolek...
Právě že ano. Je plný srdcařů, kteří plně podléhají kouzlu komínů, užívají si ho naplno a na komíny společně lezou. Dnešní doba je taková zážitková, takže občas na Svaz přijde e-mail, že by někdo chtěl darovat svému muži výstup na komín, nebo nějaká firma chce udělat teambulding s lezením na komíny. To nemáme rádi, chceme, aby na komíny lezli lidi, kteří jsou na to nějak připraveni, respektují to, jsou vyspělí. Lézt na komín s někým cizím jen proto, že má zrovna narozeniny, se nám moc nechce.

03558232.jpeg

V jaké fázi je Česká republika, co se týče pozornosti vůči průmyslovému dědictví? V posledních několika letech se zvýšilo povědomí o něm, některé továrny byly konvertovány na kulturní centra. Pomáhá to, nebo je tempo, kterým se továrny boří, pořád stejné?
V médiích se člověk často doslechne, že lidé si stěžují, že jim někdo něco boří, a je to škoda, ale můj pocit je takový, že i když je tu větší povědomí, tak se bourá s podobnou intenzitou jako dřív. Když to vezmu na komíny, tak v posledních několika letech jsme ztratili mnohonásobně víc cenných komínů než za posledních 20 let.

Podle autorů publikace Co jsme si zbořili se na místech dřívějších továren nejčastěji objevují supermarkety, hypermarkety...
To je podle mě strašná škoda a krátkozrakost všech zúčastněných, jako stavař vím, že tyhle budovy se nestaví s životností větší než pár desítek let, už teď kolem sebe můžeme vidět opuštěné supermarkety, protože buďto je opustil majitel, nebo tam nikdo nenakupuje. Když to člověk porovná vizuálně i atmosférou místa s továrnou, tak nad supermarketem vždycky vyhraje, je to škoda pro všechny zúčastněné, investor by rekonstrukcí továrny získal mnohem vyšší hodnotu.

Komíny bývaly dominantami měst, podobně jako kostelní věže.
Komíny se začaly stavět okolo roku 1820, s prvními kotli, do té doby byly opravdu jediné dominanty kostely. Komíny pak horizont doplnily, ale tehdy to samozřejmě byly kouřící komíny. Do měst tehdy vtrhly taky železnice, takže to kouřilo ještě víc, od té doby se začalo řešit obtěžování kouřem.

03558230.jpeg

Nedávno byla v konvertovaném pivovaru v Lobči výstava Tovární komíny s vodojemy – současnost a budoucnost. Jaká je budoucnost komínů, co se s nimi dá dělat? Člověk si snadno představí, jak se dá různě využít stará továrna, ale co s komínem?
Na našem území bývaly možná i desítky tisíc továrních komínů, dnes těch starých máme asi 4 tisíce, tovární komíny s vodojemy jsou specifickou skupinou, u nás jich bylo asi 60, dneska je jich 21, ta výstava se věnovala právě jim. Současnost je taková, že jenom asi 3 nebo 4 fungují, většinou funguje buď komín, nebo vodojem, jenom v Mělníku funguje oboje. Zbytek je odstavenej, řada majitelů to řeší tak, že když komín nevydělává, tak se do něj neinvestují peníze na opravu, čeká se na chvíli, kdy budou moct komín nechat zdemolovat. Díky našemu projektu se nám povedlo ve dvou případech majitele na hodnotu komínů upozornit a oni demolici odsunuli s tím, že by se ještě dalo něco dělat. Naši architekti navrhli různá řešení, co by z vodojemů mohlo být – třeba rozhledna nebo administrativní centrum továrny, komín byl vždycky jejím poutačem, vztyčným prstem továrny, takovým nápisem „sem přijďte“.

Dá se v komíně bydlet?
Kdyby se tam udělala okna a žebříky, tak by to mohl být alternativní prostor k bydlení. Ale i když má vodojem třeba u nejvyššího komínu 300 kubíků, vnitřní prostor má asi kolem dvou metrů a to není moc.

Takže se komíny na bydlení nepřestavují.
Znám vodárenskou věž přebudovanou na bydlení, ale ta má proporce mnohem větší, je ve Kbelích.

03558231.jpeg

Je česká komínová architektura specifická?
Když si budete všímat komínů v Polsku nebo v Německu, tak zjistíte, že moc ne, jsou všude podobné. Ale třeba ve Španělsku najdete komíny, které mají dřík do šroubovice, vypadají hodně originálně, takové u nás nejsou. V Anglii vznikaly viktoriánské komíny, které měly spíš podobu věže, kopírovaly italské renesanční zvonice. Tehdy tím továrníci říkali něco jako „Teď je naše doba“, snažili se, aby komín, který kouřil a byl všem na obtíž, aby byl aspoň hezký. Takže komín byl pro továrnu něco jako péra pro páva, u nás tenhle historický vývoj chybí, když se podíváte na nějaký komín blízko domovu, tak většina z nich vypadá právě takhle.

Celý rozhovor s Martinem Vonkou najdete v pondělí na webu v záznamu pořadu Distrikt.

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.