Český film usnul v Díře u Hanušovic
Řečeno na rovinu: vkládat naděje do režijního debutu Miroslava Krobota je marné. Díra u Hanušovic mizérii české kinematografie přiživuje, byť možná poučenějším způsobem, než bývá ve zdejších poměrech zvykem.
Krobot si vytvořil fiktivní moravskou vísku, kterou zalidnil nudou, stereotypem a hereckými hvězdami. Ačkoli se při sledování úvodních scén může zdát, že konečně sledujeme českým film s ambiciózním netelevizním záběrováním a „deadpan“ poetikou strnulých scén, další minuty najíždějí do blátivých kolejí běžné české komedie.
Díra u Hanušovic se pokouší vytvořit rázovité panoptikum buranů, chcípáků, úchylů a (s)prostých lidí a svůj styl založit na vulgaritách, nepochopení a rezignovaných postavách, zapadlých po krk do strnulosti místa, kde se nic neděje, i když se něco děje. Způsob, jakým to dělá, je však zoufale předvídatelný.
Humor pramení v zásadě z toho, že postavy na půl huby trousí sprostá slova (a publikum se směje), oblíbení čeští herci mají pitomé převleky a předstírají různé formy slaboduchosti (a publikum se směje), stěžují si, ubližují si, občas upoceně souloží (a publikum se směje), mluví fiktivním moravským dialektem (publikum se směje hlavně na začátku, protože je opravdu k popukání slyšet rozcapenou „pražštinu“ opatřenou nářečními koncovkami).
Podobně předloni útočil i Poslední zápas Pepika Hnátka, ale na rozdíl od Díry se mu podařilo vytvořit fungující vesnické společenství, a nadto nezneužívat postavy jen jako věšáky na rekvizity a vulgarismy. Blízko má Díra k úsečné loserské poetice „dejvického“ sitcomu Čtvrtá hvězda, ale trpí podobnou samoúčelností – přitom nabízí jen zlomek cynické situační komiky Prušinovského seriálu.
Film pochopitelně nemá žádný dramatický oblouk, protože pojednává o tom, jak se postavy plácají uprostřed bezvýznamné nudy. Typickým zástupcem tuzemské nemohoucnosti je Díra i v tom, jak moc chce být nesmlouvavá, ale jak křečovitě jakákoli její snaha o drsnější tón vyznívá (tím připomene nedávné Krásno). Hledat zásadní paralely ve světové kinematografii nemá cenu. Takové srovnání ustojí jen kamera Jana Baseta Střítežského a místy střih, ve všech ostatních ohledech film spoléhá spíše na to, že české publikum – zpitomělé roky scenáristické impotence a dramaturgických gulášů – vezme zavděk jurodivým třeštěním očí Ivana Trojana, nadrženým funěním Jaroslava Plesla a absurdními měšťáckými stereotypy o „vidlácích“ (o takových Mužích v říji si můžeme myslet leccos, ale Robert Sedláček přinejmenším ovládal moravský genius loci).
Zakončit můžeme utěšeným konstatováním, že ve srovnání s českými konkurenty není Díra „zas až tak hrozná“. Zajímalo by mě, kolik let se budeme ještě o tuhle nuzáckou berli opírat.
Hodnocení: 45 %
Díra u Hanušovic
Miroslav Krobot, Česká republika, 2014, 102 minut
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
