Chápavý prezident za pípou mladé nespasí. Potřebují vlastní podíl na moci

Když Petr Pavel vyrazil v rámci předvolební kampaně čepovat piva do nádražní hospody v Praze-Dejvicích, bezelstně to okomentoval tím, že prý se mladým málo ukazuje, oni proto volí Nerudovou, a tak se rozhodl to napravit. Družba s mládeží u fotbálku a šipek se mu nakonec zjevně vyplatila, ale zároveň je skvělým příkladem toho, jak vypočítavě se v české politice přistupuje k oslovování mladých voličů.

Ti jsou často vnímáni jako naivní děti, které lze opít rohlíkem (či v tomto případě zelenou), a především jako záložní a nahraditelná voličská skupina, kterou je v případě potřeby možné oslovit šikovnou kampaní a důrazem na pár atraktivních témat, a po volbách se na ně zase vykašlat a soustředit se na větší voličské skupiny s lepší volební účastí.

Prezidentské volby byly specifickou záležitostí, protože mezi dominantní trojicí kandidátů měli mladí voliči poměrně malou možnost výběru a líbivé kampaně a piva v nádražce mohly mít docela silný vliv. Povrchní a účelový přístup k mladým voličům se ovšem dlouhodobě projevuje i u jiných voleb a v politickém životě celkově, a jeho výsledkem je často zmiňovaný nezájem a frustrace mladých z politiky.

Matouš Hrdina|foto:Barbora Linková, Český rozhlas

Kvůli tomu, že mladí voliči a jejich starosti a potřeby mají u relevantních parlamentních stran velmi malý ohlas, stačí k jejich oslovení jen úzký okruh témat, který ale pomíjí řadu jiných podstatných otázek. Většinou se jedná o symbolická gesta (to je ona zmiňovaná ostentativní vstřícnost a zájem) a často také lidskoprávní témata typu práv LGBTQ+ lidí, která jsou samozřejmě zásadní a životně důležitá, ale jejich prosazování brání jen ideologické předsudky a stereotypy, nikoliv rozpočtové ohledy. Podobně se to má i s otázkami klimatu, které většinou stačí se zarmouceným výrazem diskutovat při sázení stromků, aniž by dosavadní činnost daného politika nasvědčovala, že někdy pro klima něco zásadního udělal.

Kosa na kámen totiž vždy padne ve chvíli, kdy by si pomoc mladým vyžádala zásadní náklady, a věci jako krize bydlení, nedostupná péče o duševní zdraví nebo neutěšená finanční situace studentů tak zůstávají ignorovány. Jednoduše řečeno, řada politiků zjistila, že k oslovení mladých stačí debaty o hodnotách, a rozhodně není potřeba nějak zásadně měnit distribuci peněz a moci.

Neutěšená reprezentace mladých v politice vede i k tomu, že je lze v rámci kampaní i politických programů shrnout do jednoduché kategorie „mladí“. Sociologické průzkumy ovšem ukazují, že nic takového neexistuje. I když mají lidé z mladších generací jisté společné rysy a zmiňované hodnoty, v mnoha ohledech se mezi sebou taky zásadně liší, a těžko je lze reprezentovat jako celek.

Jen stěží bychom ale našli politika, který místo o „mladých“ hovoří o situaci a zájmech učňů, mladých matek, studentů uměleckých škol, mediků nebo třeba mladých zaměstnanců kurýrních služeb. To už by si totiž vyžadovalo konkrétnější řešení a hmatatelnější sliby, do kterých se daný politik pochopitelně nemá důvod pouštět, když bohatě stačí mít vymazlený TikTok, nebýt homofob a sexista a nevypadat jako Zeman či Babiš. Zjednodušenou kategorii „mladých“ pak také navíc mohou šikovně využít politici zacílení na seniory a jiné voličské skupiny, pro které mohou být imaginární „mladí“ s jejich hodnotami a dekadentními novotami efektním strašákem, jakkoliv by se spolu ve skutečnosti na mnoha věcech, a především ekonomických zájmech, shodli.

Mladé voliče tak v dlouhodobém kontextu nezachrání „reprezentace“ o generace staršími politiky, pro které budou vždy primárně jen užitečným zdrojem hlasů. Skutečná řešení jejich problémů a často neutěšené ekonomické situace jim může dát jen přímý podíl na moci, protože každou skupinu obyvatel prostě nejlépe zastupují její členové. Usměvavé rektorky a generálové za pípou vždy přinesou jen naděje, které se časem zákonitě rozplynou jako pára nad hrncem.

„Mladé voliče tak v dlouhodobém kontextu nezachrání ‚reprezentace‘ o generace staršími politiky.“ Poslechněte si komentář Matouše Hrdiny.