China Miéville v komiksu Dial H vytáčí superhrdiny nakladatelství DC

Mach a Šebestová měli kouzelné sluchátko, Nelson a Roxie mají kouzelný telefonický ciferník. Nejsou to ale žádní žáci třetí bé, ale tělnatý ztroskotanec závislý na fast foodu a cigaretách a osamělá důchodkyně z malého amerického městečka Littleville. Vytáčení čísel na ciferníku z nich může na omezenou dobu udělat plnohodnotné maskované superhrdiny, i když často poněkud bizarního ražení. Oblékání se do superhrdinských identit pro ně ze začátku bylo jen záminkou pro příležitostný ego boost – než o ně začala projevovat nezdravý zájem monstra pocházející z nulté dimenze, kanadský tajný agent, který umí manipulovat s časoprostorovým kontinuem, a nakonec i tajuplný operátor, jenž kdysi dávno superhrdinský ciferník vyrobil.

Miéville v Dial H vytvořil stejně ornamentálně bohatý a manýristicky pokroucený svět, do jakého nás zvou i jeho romány. Seriál Dial H mu poskytl příběhový rámec, který umožňuje tahat s až marnotratnou frekvencí jeden nápad za druhým, což je přesně to, co pohání i řadu Miévillových knih. A hrdý socialista Miéville samozřejmě ani tentokrát nevynechal pár zmínek o soudružství a potřebě revolučního boje.

Z komiksu Dial H Chiny Miévilla|foto: DC Comics

Většinou je to ale zábavný, lehce fantasmagorický komiks s hrdiny, jaké v superhrdinských seriálech většinou nepotkáváme. Zároveň ho lze vnímat jako nenucený komentář k fenoménu superhrdinů jako takovému. Identity maskovaných bojovníků jsou tu něco, co si hrdinové mohou „oblékat“ a zase svlékat snadněji než Bruce Wayne svůj kostým Batmana. Navíc je jich extrémně mnoho a další mohou vznikat prostě pouhým kombinováním slov – Miéville sám píše o tom, jak je superhrdinské univerzum nakladatelství DC přelidněné a jak autoři tohoto žánru musejí pro své čtenáře generovat čím dál podivnější postavy. V jedné kapitole, kde hrdinové komunikují s obyvateli dvojrozměrného univerza nakresleného křídou na zdi, Dial H dokonce komentuje samotné komiksové médium.

„Během let, kdy jsem si pravidelně povídal s lidmi od DC o možnosti napsat pro ně komiks, jsem pokaždé konverzaci zakončil slovy: ‚Měli byste mě nechat dělat Dial H.‘ Lidé od DC se vždycky zdvořile pousmáli. A tím to skončilo. Až do té doby, než, velice nečekaně, řekli ano,“ vzpomíná Miéville v doslovu ke knize.

Anime na Netflixu: Krvavé noční můry, přepracované pandy a čarodějové z Vampire Weekend

• Upravit
• Smazat

Netflix chytá poslední dva roky vzdálené signály z japonské popkultury. V jeho nabídce najdeme hned několik špičkových anime. Série Neo Yokio nás zavádí do světa estétských magistokratů, které víc zajímá barevný odstín jejich smokingů než boj s temnými silami. Ruce od krve se naopak nezdráhá si zašpinit deliricky brutální Devilman: Crybaby. Antropomorfní panda Aggretsuko má praktičtější starosti – nezbláznit se ve světě japonské koprorátní kultury.

Dial H totiž rozhodně není žádná ikonická série DC. Vznikla v šedesátých letech pod názvem Dial H for Hero jako součást komiksové antologie House of Mystery. Písmena odpovídající slovu HERO (hrdina) v ní vytáčel teenager Robby na ciferníku, který našel v jeskyni, kam omylem spadnul. Série se vrátila v osmdesátých letech a jeden reboot prodělala ještě v roce 2003. Teprve Miévillův restart ale odpovídá na otázku, kdo ciferník stvořil a za jakým účelem. A je to hodně zamotaná odpověď, zcela v duchu Miévillovy megalomanské imaginace.

Miévillův Dial H vycházel v letech 2012–2013 jako součást velkého restartu celého univerza DC, nazvaného The New 52. Po šestnácti sešitech, které dnes lze koupit v angličtině v sebraném knižním vydání, ale celý cyklus bohužel skončil a Miéville se vrátil k psaní literární fikce. Přesto by tahle zábavná fantasmagorie rozhodně neměla zapadnout, už kvůli věhlasnému jménu jejího tvůrce.