Chuck Palahniuk: Mladá generace zkameněla, je plná starých lidí

V podzemních garážích se mlátí podnikatelé i poslíčci, každá obdržená rána pěstí přinese letargickým mužům novou energii do života. Z jejího přetlaku nakonec vznikne i revoluční hnutí, které má svět zbavit oblbujícího pohodlí. Dvacet let po Klubu rváčů v češtině vychází jeho komiksové pokračování, které Chuck Palahniuk představuje v Praze v rámci Festivalu spisovatelů Praha. Kam se za tu dobu posunula generace X a jaké problémy zažívá následující generace Y?

Z první části komiksu Klub rváčů 2 jsem měl dojem, že generace X zpohodlněla. Z bezejmenného hrdiny Klubu rváčů se stal Sebastian, zklidněný chlapík na předměstí. I když je pravda, že k tomu, aby měl klidnou mysl, musí brát pilulky. Jak se tedy změnila generace X?
To pohodlí je z obchodu, je komodifikované. V prvním díle byl symbolem spotřebního zboží Sebastianův vlastní byt, teď je to jeho mysl. Je tak zakořeněný ve své víře, politických názorech, použitých ideologiích, které mu byly naservírovány v rámci jeho vzdělávání. Sebastianova mysl musí být vyčištěna stejným způsobem, jako se kdysi očistil od svých materiálních statků.

Děje se to ve skutečnosti? Snaží se někdo osvobodit svou mysl?
Prokrista, jasně, že ne. Lidé, hlavně mladí, jsou ještě víc zakořenění ve svých slaboučkých ideologiích. Tak strašně se děsí, že by se mohli mýlit, že se ani nepřiblíží jiným názorům. Mladí lidé zkameněli a jiný pohled na věc je vůbec nezajímá. Je neuvěřitelné sledovat mladou generaci, která je ve skutečnosti plná starých lidí.

z komiksu Klub rváčů 2 |foto: Nakladatelství Crew

Proč máte pocit, že jsme staří?
Protože si myslíte, že máte na všechno odpověď. Můžou za to vaši profesoři a vzdělávací systém, kterým jste prošli. Nenaučil vás, jak existovat ve světě, jaké schopnosti jsou k takovému bytí potřeba, místo toho jste konzumovali názory. Na své vlastní myšlenky jste neměli čas. Nikdy jste nedostali možnost seznámit se s mnoha různými pohledy na věc a z nich si vybrat. Živili jsme vás stejnými názory dvě dekády. Když jste je potvrdili, dostali jste odměnu. A teď jste staří.

Patřím do generace, která se narodila do svobodné země. Pro starší lidi jsem z privilegované skupiny, která si nic nemusela vybojovat, nezkusila svou vlastní revoluci. Místo toho jsem koukal na Matrix a Klub rváčů – ale mimochodem, ani vaše kniha netvrdí, že revoluce je dobrá věc.
Ale Klub rváčů byl o revoluci individuální. Nechtěl změnit společnost, ani ji zachránit. Soustředil se na individualitu. Klub rváčů zkoumal, co všechno jednotlivec dokáže a jak díky tomu může růst. Dnes se všichni starají o svoje osobní zóny bezpečí, lidi nechtějí být konfrontování, nechtějí objevovat, jak silní ve skutečnosti jsou. A nikdy na to nepřijdou, pokud se budou pořád dožadovat bezpečí a pohodlí.

Myslíte, že je to problém politické korektnosti?
Myslím, že hlavním problémem je strach. Mladí lidé se prostě bojí. Jsou ve fázi života, kdy nevědí, zda najdou toho správného partnera či partnerku, dobré zaměstnání. Pozorně postupovali podle návodu starších, kteří jim řekli, že je dovede k úspěchu, ale všechno to byla lež. V určitém bodě zjistíš, že postupuješ podle úplně stejného plánu k úspěchu jako všichni ostatní. A co teď? Všichni se dostanou do fáze, kdy prostě neví, jak to bude dál, musí to sami vymyslet. V tu chvíli ustupují za institucionalizované bezpečí.

Kluby rváčů tu nejsou, ale lidé pořád nesnášejí establishment. Mám pocit, že se to ukazuje třeba na letošních amerických prezidentských volbách. Mám volit proti establishmentu a dát tak hlas něčemu dost strašlivému, nebo volit establishment, který nenávidím celou svou duší? A je tohle nějaký druh revoluce?
Je to hodně staromódní, reprodukovaná revoluce. Dospíval jsem v době Ronalda Reagana a Margaret Thatcherové a myslím, že levice v té době byla sjednocená v nenávisti vůči prezidentovi, který působil jako velký bílý tatík. Dnes je levice plná vnitřních konfliktů, puntičkářských roztržek a politické korektnosti, až mám pocit, že Donald Trump je nejlepší věc, co by se Americe mohla stát. Nenávist vůči němu by dokázala opět sjednotit levici. Znovu by se stala tou dynamickou, kreativní platformou, kterou byla v sedmdesátých a osmdesátých letech.

z komiksu Klub rváčů 2 |foto: Nakladatelství Crew

Guardian cituje vaši myšlenku, že ve světě už není dost provokativních knih. Kam se ztratily? Je to opět problém osobního bezpečí?
Knihy opravdu byly víc provokativní, ale teď se z knihy staly doménou žen středního věku. Ty si kupují 85 procent knihy, čtou si pro potěšení a před usnutím. Opravdu provokativní vypravěči se přesunuli k filmům a počítačovým hrám, kde tvoří spíše pro mužské nebo obecněji mladé publikum. Komiksy, grafické romány, filmy, hry, to jsou platformy, které vyprávějí příběhy mladým lidem. Z knih se stalo médium pro staré ženy.

Proto jste si vybral médium komiksu pro pokračování Klubu rváčů?
Ne, vybral jsem si komiks proto, že rád pracuji s mladými lidmi. Tedy s mladými, inteligentními lidmi, které neurazí odporné a šokující pasáže v mém scénáři. Hodně lidí na knižním trhu moje věci prostě kompletně odmítá.

O komiksu jste také řekl, že dokáže vyjádřit smutek, ale přitom nezahltit čtenáře emocemi. Znamená to, že Klub rváčů 2 je smutný?
Neřekl bych smutný, ale rozhodně je plný silných emocí a patosu. V Klubu rváčů 2 jsou věci, jako například armáda umírajících dětí, které by ve filmovém podání byly opravdu zdrcující, emocionálně vyčerpávající. Komiks je ale natolik nereálný, že taková zvěrstva lidi dokážou tolerovat.

 

rozhovor s palahniukem soon na @croradiowave. #nervy #mladageneracejestara

Fotka zveřejněná uživatelem Jonáš Zbořil (@jonaszboril),Říj 8, 2016 v 1:25 PDT