Člověk je zvíře stvořené z přírody a do přírody patří, s pohodlím města bychom to neměli přehánět

„O vlivu přírody se psalo již v antice, není to novinka. Ale v poslední době se od přírody odpojujeme a přichází návrat.“ V minulosti by možná nikoho působení přírody nenapadlo zkoumat, protože nikdo netrpěl jejím nedostatkem. Ve Skotsku vám dokonce lékař může pobyt v přírodě předepsat. Je pochopitelné, že jsme se přesunuli do měst a hledáme pohodlí a bezpečí, ale všeho moc škodí. Pohybujeme se v autech a kancelářích, všude je dostatek tepla, nefouká, dokonce umíme ovlivňovat i přesnou vlhkost a proudění vzduchu. Život v pohodlí snižuje rezistenci, jsme náchylnější k nemocem a odvykli jsme diskomfortu.

„V přírodě máme tendenci se více naladit na sebe i na okolní svět. Míra podnětů je pro nás tak akorát.“ Ve městě je podnětů příliš a taky tlak na rychlost, efektivitu a pracovní výkon|foto:Pexels,CC0

„V přírodě máme tendenci se více naladit na sebe i na okolní svět. Míra podnětů je pro nás tak akorát.“ Ve městě je podnětů příliš a taky tlak na rychlost, efektivitu a pracovní výkon. Existují prý dva druhy pozornosti, první souvisí s výkonem, o něco se přímo snažíme. Ale pokud ji používáme příliš, tak se vyčerpá. Pak jsme unavení a můžeme trpět poruchami koncentrace. V přírodě máme schopnost používat tzv. mimoděčnou pozornost, fascinaci okolním světem a zároveň lépe vnímáme, co se děje v nás.

„Ve školce mých dětí se říká, že neexistuje špatné počasí, jen špatné oblečení.“ I když je nám nepříjemně, když je zima nebo sychravo, je to zvyk. Děti taky baví skákat za deště v blátě, že by jim to mohlo být nepříjemné, se naučí od dospělých. Taky horký čaj, sprchu a suché oblečení oceníme více, když přijdeme zkřehlí z podzimní procházky. Vystavit se náročným podmínkám taky pomůže ocenit, co všechno civilizace poskytuje a třeba i najít způsob, jak si neulehčovat život příliš.